Novinky na Váš E-mail

AKCE V OSTRAVĚ

Kalendář událostí

Srpen 2018
Po Út St Čt So Ne
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031EC

Nadcházející události

  • Nejsou žádné události.

AKCE V OKOLÍ

Archive for the ‘ID 89 – cesty – z cancáku’ Category

Starouši – Robert Farář Čapek

Úterý, Září 15th, 2015

Starouši – Robert Farář Čapek

V chodbičce to zadunělo a zarachotilo a do vagónu vlezli čtyři lidi ve vandráckým. Dva starší, cirka nějakejch čtyřicet pryč, a dva kluci, kterejm nemohlo bejt ani po vojně. Starouši se rozsadili na jednou čtverku a mládež si naházela bágly do síťky nad druhou. Pak mlaďoši vděčně vyklusali k bufíku na nástupiště a starouši si neméně vděčně oddechli.

„To teda byl vandr, jen co je pravda,“ zabručel po chvilce ticha jeden a druhej dodal: „Ále co, však byla sranda ne?“

První na něho vrhnul pohled, nacucanej jedem. „Celej sobotní večer sedět v hospodě a lejt do sebo to hnusný pivo, jenom abych tomu svýmu paznehtovi nezkazil jeho nablblý představy o vandrech? A to přitom nechápe, proč se tý hospodě říká Posada del toro texaso. Myslí si, že když do sebe nahrne deset dvanáctek, bude tramp jak ze žurnálu, blbec. Takhle ty si představuješ srandu?“ zeptal se vyčítavě. „Jasně,“ dodal. „Tobě bylo hej, ty tomu klukovi nejspíš dáváš šlupky ze salámu, ale já svý děcko živím poctivě. Takže sem to vobrečel leda já, když sem aplégra táhl z putyky na zádech. Sakra, asi mu naordinuju dietu,“dodal a zkusmo si protáhl páteř, která pronikavě zaprotestovala hned na prvním obratli.

„Ale stejně byla sranda, „nenechal se ukřičet ten druhej. „Vodu nanosili, dřevo nanosili, čaj uvařili, v noci spali…“

„A právě proto stál ten vandr leda za trumfový kulový,“ frkl si pohrdavě starouš. „nám nezbylo nic jinýho, než sedět na kempu jako blůmy a čekat, až si mládež splní další modrý vokýnko. A pak že prej nás vezmou do hospody na pivo, nastojte!“ uchechtl se truchlivě. „Málem mě chytnul žlučník.“

„A mě bude pálit žáha ještě tejden,“ Přisadil si druhej. Chvíli bylo ticho.

„Hele, co kdybychom si zase zajeli na vandr sami?“ nadhodil první starouš. „Uděláme si phodu a bude sranda.“

„Dlouho jsme nebyli.“

„Po těch letech…“ mávl rukou první.

„Já bych vzal kytáro,“ zasnil se druhej.

„Žádná zahulená hospoda…“

„Netahali bysme s sebou zmetky…“

Ve vagónu se pak rozprostřelo rituální a takřka až zbožný ticho, napěchovaný tunama živoucích vzpomínek, a oba starouši cejtili, že svůj kříž, břímě a požehnání včera netahali z hospody zbytečně.

Starouši – Robert Farář Čapek

 

…a pak – Robert Farář Čapek

Středa, Únor 19th, 2014

 

… A PAK…

Robert Farář Čapek

 

a pak se víla jara

opilá čerstvým vzduchem

rozmáchla proutkem

utrženým z ohnuté vrby

(i když se to ochranářům nezamlouvalo)

a nebe zbělalo závistí

 

a pak se vlny zorané hlíny

od listopadu zmrzlé

znovu rozeběhly po poli

ke zmatnělému  obzoru

a stráně zezelenaly závistí

 

a pak už jen křik vran

ohlásil polední vítr

a pirát duben

rozkročený mezi zimou a jarem

s rancem ušouraných vloček

přes rameno

odjel

na další štaci

 

Nesahej na sny – Kapitán Kid

Středa, Únor 19th, 2014

Nesahej na sny

Kapitán Kid

 

Ve spleti klásků obarvených mědí

vyzvání zvonek umíráčkem létu

zcuchané vlasy pláčem nerozpletu

pavouček na nich zamyšleně sedí

 

Se špačky prchly horké noci k jihu

ta nejkrásnější pro mne tady zbyla

podzim ji za trest že se opozdila

z jeřabin navlék strangulační rýhu

 

Nesahej na sny jsou jak pavučina

babího léta vlétlá do úsměvu,

ohřej se teplem předloňského sněhu,

s konečků větví ochutnávej vína.

 

Až napiješ se víc ti nezachutná

polibek milé ať je jak chce hebký

dnes bude Hamlet věštit z daňčí lebky,

že zbývá jenom perspektiva smutná.

 

Lesem se brouzdat zírat bez útěchy

jak místo z očí z nosu smutek kane

nakažen rýmou, která nepřestane

v kapesník trávy vybrečet své vzdechy.

 

Anebo věřit, že je tráva z mědi

jak kluk střásat s cizích stromů hrušky

ohryzky píchat srncům na parůžky

a vůbec nedbat smutných předpovědí.

 

Milencem stát se kdesi pod jabloní

políbit místo dlaně sedmikrásku

uzavřít s bábou klekáních sázku

že nejde slunce denně na smrt pro ni

 

 

28. výroční oheň T.O.Žlutý kvítek Ostrava – 28.-30.6.2012

Úterý, Září 10th, 2013

 

Letošní výroční oheň se konal v tradičním čase na tradičním místě.

Zajímavostí letošního ohně byl netradiční tvar hranice.

Část fotografií z letošního výročního ohně najdete na uvedených odkazech, další v dohledné době přibudou.

 

https://plus.google.com/u/0/photos/116682644449552489848/albums/5895760749252480337

https://www.facebook.com/lucie.malinkovicova/photos

 

Dobrej potlach

Byl to světovej potlach. Co vám mám vyprávět. Kytara šla z ruky do ruky. Žalman, Samson, oba Wabiové, Jarek Nohavica. Písničky známé i neznámé utíkaly z vibrujících strun. Sálalo z nich kamarádské teplo. Na uši i na duši.

Nevyznám se moc ve slovníku  moderních superlativů, ale tenhle potlach byl skutečná „bomba“.

Z černé tmy k nám přicházelo jaro. Zatím ještě chladné, syrové, s charakteristickou vůní rozmrzající země. Už když jsme sem přicházeli, všiml jsem si ostrůvků jasně zelené trávy. Každé jaro má svoje nezaměnitelné kouzlo.

Škoda jen, že ten pohádkový potlach právě končí. Hostinský pozavíral okna, vysypal popelníky a teď ukládá židličky na umakartové desky stolů. Jdou také spát.

Vážně, škoda. Budu na ten dnešní večer zase rok vzpomínat.

Dvanáct piv už jsem dlouho nevypil.

 

Neznámý autor kdysi kdesi

 

Toulavá (Radim Sojka Ptáček)

Pondělí, Duben 15th, 2013

Chytla mně Toulavá. Ta mrňavá mrška se mi zoubkama jako jehly zakousla do lejtka a pro jistotu se zasekla i drápkem. To abych jí nesetřás.

Už několik týdnů se drží jako klíště a zvědavě mi občas nakukuje přes rameno. Společně usedáme na starý štokrle, zapaluju dýmku, nalévám hnědavou tekutinu s hořkou vůní bylinek a rozbaluju mapu.

Ta mapa není stará, ale sežvejkaná už je teda pěkně. Její okraje už ztratily barvu a přehyby jsou častým používáním vyšoupané.  To od toho, jak do ní často společně koukáme a děláme křížky u zajímavejch míst.

Zasněně čteme podivný exotický názvy a dáváme si je do souvislosti s obrázky z přelouskaných cestopisů a s vyprávěním cestovatelů.

Občas do mne drcne a zeptá se: „A co tady?“. Drápkem přitom ukáže na pusté místo bez popisků. „Dyť víš, sakra, že bych rád“, odpovídám, „ale času bude tak zatraceně málo. No, ještě uvidíme, holka“.

Končím naší myšlenkovou diskuzi, setřu z mapy hranou dlaně vypadané smítka tabáku, mapu skládám a  dávám do police.

Nechám sklouznout zbytek nahořklé tekutiny do žaludku a přitom slyším, jak si Toulavá už zase zakousnutá do lejtka skze zuby pro sebe vyzývavě brouká: „To be on the road“.

                                                                                                   Sojka

Rady zkušeného trampa – Kapitán Kid

Neděle, Duben 7th, 2013

Rady zkušeného trampa – kpt.Kid – Jaroslav Velínský

Co je to Tramp?

 

Tramp je člověk, který, až mu civilizace skýtá vše, co je třeba k blahobytnému životu, pohrdá těmito výdobytky vyspělé čtvrtohohorní společnosti a vyhledává radovánky ve volné, nespoutané přírodě, kde táboří, požádá potlachy, hraje na primitivní nástroje, čte stopy, sleduje zvěř a vzdoruje hajným, paďourům, lesním žínkám a mýdlu.

Jak se stanete trampem?

Vyměňte své tesilové odění za drsný žaket ze skvrnitě plachtoviny, obujte co nejtěžší a nejděravější obuv, opatřete si špinavou košili, přehršli malovaných prkének oválného tvaru, které zavěsíte na dvou- až tříkilový opasek z hovězí kožešiny a železných cvoků, potom seberte ve sklepě sekeru, v kredenci nůž a v peřiňáku deku a můžete vyrazit do modravých dálek. Nemůžete zabloudit, neboť modravé dálky vydávají typické volání, které si nelze splést s ničím jiným , přeje řvou, řeka hučí, vítr skučí, takže máte co dělat,  abyste se vůbec slyšeli.

Čím se živí trampové?

Vyrazíte-li konečně do přírody, vezměte s sebou chleba, případně soli. Ostatní najdete v bohatém sortimentu v přírodě, která je trampu nejen matkou, ale i kredencí, špajzem a potravinou zárověň.

Zde vizte jeden z mých výborných receptů:

Otrhejte lichozpeřené lupení Pupence jarního (Pulilio Humperdens), spařte je krátce pod košilí a potom na několik hodin namočte do šťávy Brkopaslených listů). Když se lupení dokonale vymáčí, přisypte dvě hrsti bobulí Grgše rybničené, která roste na suchých místech a na stráních obrácených k jihovýchodu a směs krátce povaříte. Zatímco se vaří, vyhrabte na břehu potoka klikatý tunel, dlouhý alespoň dva metry a ten naplňte vařenou směsí. Oba vstupní otvory zakryjte drny a po půlhodině (čas přesně zjistíte podle intervalů ve cvrlikání Drdlíka lučního) proražte shora otvor do tunelu. Směs potom vyjmete mírně ochutíte květenstvím Pimprdelce trupelnatého, osolíte a můžete požívat. Oběd zapijete čajem z oddenků Vášnivce – Říhavce (tak zvaný Krkčaj) a jste nasyceni na několik dní. 

Jste-li přece jen zvyklí na masitou stravu, doporučuji drůbež. Například – sluka na vejcích: Ulovenou sluku uchopíte pevně za hrdlo. Nad ohněm rozpálíte tuk, vyvařený z kůry Išišku rozepjatého. Když tuk zpění a sluka kvoká, podržíme ptáka nad pánví. V okamžiku, kdy do rozpáleného tuku dopadne poslední vejce, srazíme sluku pěstí do vajec na pánvi a mírně osolíme, nejlépe solí. Podává se s opečenými hlízami Klindličky úzdnaté (tzv. Mantoův zub).

Jak spáti?

Na trampu vesměs po západu slunce nastane večer, později přecházející v noc. Váš nocleh budiž přiměřený počasí, porostu a tloušťce deky, kterou jste si přinesli. Je-li pěkně a teplota stojí na dvaceti stupních (zjistíte to loktem, který nasliníte a vysunete proti větru), můžete nocovat kdekoli. Jenom jedno je velice důležité – musíte si lehnout. Nikdy nespěte v dřepu, v sedě, nebo dokonce ve stoje!
Pokud se teplota pohybuje kolem desíti stupňů, zachtání vás tak zvaná „chrupna“. Dělá se to tak, že v lese posbáráte borové šišky (nejsou-li, což se vám může stát v bukovém lese, spokojíte se se smrkovými), snesete je na hromadu a  po jedné je vkládáte do úst. Pokud vydržíte celou noc chrupat šišky, zastihne vás východ slunce svěží a připravené na další nezapomenutelné zážitky.
Za deště je výborné vykopat si tak zvanou trampárnu na závětrné straně žulového či rulového vrchu. Kopejte asi do hloubky tří metru, abyste měli dost místa pro uložení sekery, chleba  a bot. Zula a rula jsou absolutně nepromokavé materiály. Pokud nenajdete skálu, složenou z této hmoty, postačí svor, nebo porfýr, který má navíc zdravou lesní barvu.
Když vás v létě překvapí nečekaný mrazík, vyrobte si z lodyh Mávadla šedivého a houby Strmělky-Mlženky suchou destilací denaturovaný líh, který z části vypijete a z části zapalte na plochém kameni. Kolem hořícího lihu se stočte do klubíčka tváří k měsíci a do rána hlasitě zpívejte. Tím překonáte pocit, že vám umrzá levá noha, nebo že vám upadlo ucho.

Jak rozdělávat ohňů?

Je dokázáno bohatou praxí, že nejlépe hoří dřevo Čedřičku zakrslého. Pokud nenajdete tento nenápadný keřík, pokojíte se drobně pokrájeným smrkem, borovicí nebo jalovce. Na ohniště, které pečlivě obložíte deskami, uhnětenými z hlíny a rozmačkaných oblázků /pro zpevnění), narovnáte nejprve to nejsušší, co najdete. Zpravidla to bývají včerejší noviny. Tyto pak zakryjete třískami, třísky štěpinami, štěpiny prkýnky, polínka poleny a polena celými stromy. Kanálkem, který jste si pro tento účel vyvrtali, zasunete dovnitř asi metr dlouhý svite březové kůry a potom tuto jednoduše zapálíte chorošem troudovým, řádně vysušeným na vlastním těle. Při rozšíření ohniště na okolní les utíkejte pokud možno po větru. Bude se vám lépe utíkat a oheň, šířící se za vámi rychlostí blesku, vás jen popožene.

První pomoc

Pokud se na trampu poraníte, musíte si ihned vědět rady.
Rozbité koleno se nejlíp vyhojí plackou z rozetřených bělásků zelených. Krvácení z nosu zastavíte zasunutím dřevěného dolíku o patřičného průměru do příslušné nosní dírky. Žaludeční nevolnost zaženete, budete-li žvýkat semena Rouhalky pětiprsté. Výrony, zlomeniny a vyvrknutiny nejlépe narovnáme podle nějakého předmětu (například Topol, silnice, patník, v nejhorším případě čára, nakreslená do písku podle nějakého rovného  předmětu) a fixujeme (znehybníme) pryskyřicí, kterou roztavíme v ešusu a nalijeme na příslušné místo. Po ztuhnutí vyhledáme lékaře!
Při uštknutí zmijí uchopte nejdříve hada za ocas a daleko odhoďte.. Potom vysajte ránu (Česká tábornická unie připravuje kapesní patentní vysavač ran) a rozžhaveným polenem řádně vydesinfikujte.
Padnete-li do mdlob, nechoďte zbytečně po lese, ale v klidu vyčkejte, až se vám vrátí vědomí. Při vykrvácení ulehněte na cestu, abyste byli brzy nalezeni. Dlouhou chvíli čekáni si kraťte psaním poslední vůle a nepodléhejte pesimismu! Občanský průkaz v tomto případě umístěte viditelně – třeba na prsa své mrtvoly.

A teď s chutí do toho – příroda volá!

Váš Kapitán Kid

Dluhy pátkem sečtené (Alena AlíK Kučerová)

Úterý, Leden 10th, 2012

Dluhy pátkem sečtené

Alena AlíK Kučerová

Jít a nevědět kam
a nevědět za čím
jít jako když tančím
po tenké šňůrce z křehkých vláken
… až kroky se r o z s y p o u…

Jít a pod nohou mít úpisy dětství
i místa kam nesmím
co choulí se ve spodním šuplíku paměti.

Jít… a říkám to potřetí,
že všechno co prošvihnu,
pátek mi sečte
a vypíše účtenku.

… zaplatím…

- jedenkrát Budišov,
chci říci – prosím..
- zpáteční?
… myslím ne,
nevím zda vrátím se
po stejné trati
či vezmu to po jiné…
- drobné vám prominu
ty máte pro štěstí
…paní se usměje
a vrátí co přebývá
do pěti korun…
 

    Mince zazvonila o pultík pod sklem přepážky – malá, lesklá.

    Jsem bláhová, dám ji do kapsy …

a ona se s cinknutím propadla až na dno té nejspodnější zásuvky s nápisem „neotvírat!“

Tak, pro dnešek mám
dluhy pátkem sečtené.
 

 

 

Liščí camp, Modrej camp, Puchejř, Yukon, Britská Kolumbie a jiná místa (Petr Bruml Donath)

Pondělí, Leden 9th, 2012

Liščí camp, Modrej camp, Puchejř, Yukon, Britská Kolumbie a jiná místa

Petr Bruml Donath

 

Jó kamaráde, Kanada … Ty hory, ty lesy a louky, ty jezera! Vysněná a nepředstavitelná země. To je jiný kafe než nějaké Beskydy !

Toho jsem se hodně bál, před tou velkou cestou do vysněné Kanady. Bál jsem se, že to bude konec, že to bude vrchol mého vandrování.

A taky to tak začalo. Pocit maximální svobody, čtyři kluci urvaní z řetězu, jedno auto a více než měsíc času před náma .  Jiní lidé – barevní,  jinak oblečení, všechno nějak moc velké. Když jsme projížděli Seatlem, to bylo pořád : „Hele podívej támhle ten náklaďák, pane jo !  A tam, to je asi mrakodrap ! Fotoaparáty nezahálely. Jen Luck se při  té podívané trochu nudil.  Půlrok pobytu za velkou louží udělal své. A pomalu začínala příroda …

To opravdu  nejsou Beskydy. Je to jako obrovské moře proti náprstku s vodou. Ale co to ? Po několika týdnech se z nadpřirozena stává samozřejmost. Z pocitu „To snad není ani pravda“ se stává pocit „vždyť je to úplně normální“. Co naplat, člověk si bohužel zvykne i na tu krásu. Ovšem ten příjemný pocit volnosti a pěkna kolem zůstal.  A my jsme si ho plnými doušky vychutnávali jako v těch Beskydech. Jako v těch Beskydech.

Jako v těch … V kom to není, nic neuvidí. A nepomůže mu ani ta krásná Kanada. Vychutnej si, příteli, padající list, který kámoš podzim tak pěkně vybarvil a poslal na zem. Všechny padající listy na světě jsou stejné, jen se pořádně podívat. Z cesty do Kanady se najednou stal jeden z pěkných vandrů, které jsme už tolikrát prožívali a ještě tolikrát prožijem. Vždyť i ten večerní oheň tam hoří stejně jako u nás.

V jednom motorestu na Yukonu jsme potkali moc sympatického Indiána. Je to k nevíře, ale pracoval nějakou dobu v Českém Těšíně a měl rád Nohavicu.

A ten říkal : „Kluci, ty vaše Beskydy jsou moc pěkné hory.“ A nikdo z nás neřekl ani slovo.

 


 

Cesty (Marek Eiffel Lazecký)

Pondělí, Leden 9th, 2012

Cesty

Marek Eiffel Lazecký

 

Je jich spousta a vždy tě někam dovedou. Buď do neznáma, kde končí slepě, postupně ztraceny v divočině, nebo tam, kde většinou dojít nechceš – do civilizace.

Našel jsi spoustu těch, které miluješ, i když víš, že tě vždy stojí velké úsilí a na každém kroku na tebe číhá nebezpečí.

Spoustu z nich projdeš jen proto, abys je měl už za sebou a těšíš se na ty své, které kolikrát ani neznáš, ale víš, že vodou tam, kde se tvé srdce dokáže otevřít.

Každá z nich má jinou tvář.

Jedna zní hloubavým šustěním spadaného listí, druha vtíravě šumí v uších tak dlouho, dokud z koryta potoka nesejdeš, třetí měkce chřupe na koberci ze starého jehličí a čtvrtá temně buší při každém kroku na skalnatém podloží.

Pátá jen krátce otevírá svá vrátka ve vzrostlém borůvčí a šestá, ta sněhová, nechává tvou stopu daleko za tebou, se smyslem pro zachování hodnot.

Sedmá je příliš ješitná a ve sněhové vánici ničí veškerou snahu zanechat tady důkaz o tvém postupu.

Osmá před tebou skloní pokorné stébla trávy a devátá nevšímavě nechává na betonovém povrchu tvůj postup beze stop.

Jediná desátá je ta, která se ti zavděčí a tvou stopu zanechává navždy zřetelně znatelnou. Vede tvým srdcem, kde se důkaz o tvém postupu pečlivě zapíše a tam už zůstane.

Ať už šlapeš cestou, která je jakákoliv, její nesmazatelné přátelství se v tobě usídlí a nedá ti pokoj, dokud s ní znova nevyjdeš na rande.

V životě trempa zní neustálé volání. Neumlčíš jej žádným roubíkem a  nijakou lstí, musíš jej jedině uspokojit.

A to právě jedině v cestách.
 

 

Před mou chalupou (Mirko Vosátka)

Neděle, Leden 8th, 2012

Před mou chalupou

 

Před mou chalupou protéká potok a neustále cosi vypráví kamenům na malé peřeji, kolem kterých se točí, provléká a přetéká. Ani v zimě, kdy mění svou tvář, neutichá. Jeho šumění jako nevtíravá hudba ozvučující galérii z ledu a sněhu, otvírající se návštěvníkům jen v tomto období.

Při malém stavu vody se tu mezi kameny vytvořily ledové povlaky, jež po vystoupení z vody září jako stříbro nad tmavou mozaikou dna. Nad nimi se vytvořila další vrstva ledu, který je místy protkán neprůhlednými pásy, připomínající nepravidelně  vázanou síťku. Těchto sítí je několik na sobě a všechny jsou neprůhledné. Zcela na povrchu je vrstva šupinatého ledu vytvářejícího jednotlivé ostrůvky, vyčnívající nad hladinou potoka. Někde plocha rozvětveného ledu vybíhá v rameni visutého mostu nad hladinu.

Větve vrb, skloněné nízko nad vodou, jsou obtěžkány baňkami a puklicemi z ledově matného skla, z kořenů vysunutých nad hladinu spustil mráz rampouchy a kolem nich se vytvořilo kadeřavé ledové okruží. Stěna, jež kryla peřejku skákající přes hlavy balvanů, je odchlípnutá. Voda se o ni opírá, sem tam šplouchne a na zadní straně vytváří stupňovité kaskády.

V místě, kde je proud klidnější, spoutal oba břehy potoka souvislý led. Voda zatékající pod ledovou desku vtahuje bubliny vzduchu, mění je v kotouč, v řetěz korálků, formuje je a postrkuje dál pod ledem.protéká potok a neustále cosi vypráví kamenům na malé peřeji, kolem kterých se točí, provléká a přetéká. Ani v zimě, kdy mění svou tvář, neutichá. Jeho šumění jako nevtíravá hudba ozvučující galérii z ledu a sněhu, otvírající se návštěvníkům jen v tomto období. Při malém stavu vody se tu mezi kameny vytvořily ledové povlaky, jež po vystoupení z vody září jako stříbro nad tmavou mozaikou dna. Nad nimi se vytvořila další vrstva ledu, který je místy protkán neprůhlednými pásy, připomínající nepravidelně  vázanou síťku. Těchto sítí je několik na sobě a všechny jsou neprůhledné. Zcela na povrchu je vrstva šupinatého ledu vytvářejícího jednotlivé ostrůvky, vyčnívající nad hladinou potoka. Někde plocha rozvětveného ledu vybíhá v rameni visutého mostu nad hladinu.

Větve vrb, skloněné nízko nad vodou, jsou obtěžkány baňkami a puklicemi z ledově matného skla, z kořenů vysunutých nad hladinu spustil mráz rampouchy a kolem nich se vytvořilo kadeřavé ledové okruží. Stěna, jež kryla peřejku skákající přes hlavy balvanů, je odchlípnutá. Voda se o ni opírá, sem tam šplouchne a na zadní straně vytváří stupňovité kaskády. V místě, kde je proud klidnější, spoutal oba břehy potoka souvislý led. Voda zatékající pod ledovou desku vtahuje bubliny vzduchu, mění je v kotouč, v řetěz korálků, formuje je a postrkuje dál pod ledem.