Toulavá (Radim Sojka Ptáček)

Chytla mně Toulavá. Ta mrňavá mrška se mi zoubkama jako jehly zakousla do lejtka a pro jistotu se zasekla i drápkem. To abych jí nesetřás.

Už několik týdnů se drží jako klíště a zvědavě mi občas nakukuje přes rameno. Společně usedáme na starý štokrle, zapaluju dýmku, nalévám hnědavou tekutinu s hořkou vůní bylinek a rozbaluju mapu.

Ta mapa není stará, ale sežvejkaná už je teda pěkně. Její okraje už ztratily barvu a přehyby jsou častým používáním vyšoupané.  To od toho, jak do ní často společně koukáme a děláme křížky u zajímavejch míst.

Zasněně čteme podivný exotický názvy a dáváme si je do souvislosti s obrázky z přelouskaných cestopisů a s vyprávěním cestovatelů.

Občas do mne drcne a zeptá se: „A co tady?“. Drápkem přitom ukáže na pusté místo bez popisků. „Dyť víš, sakra, že bych rád“, odpovídám, „ale času bude tak zatraceně málo. No, ještě uvidíme, holka“.

Končím naší myšlenkovou diskuzi, setřu z mapy hranou dlaně vypadané smítka tabáku, mapu skládám a  dávám do police.

Nechám sklouznout zbytek nahořklé tekutiny do žaludku a přitom slyším, jak si Toulavá už zase zakousnutá do lejtka skze zuby pro sebe vyzývavě brouká: „To be on the road“.

                                                                                                   Sojka

This entry was posted on Pondělí, Duben 15th, 2013 at 13:25 and is filed under ID 89 - cesty - z cancáku. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.