Rozhovor s nejzákeřnějším hráčem hockeybalové ligy – Samem Bunny

Dymes: “Jak jste se dostal k hockeybalu pane Bunny? „

Bunny: “Jako malý jsem rád šťouchal hlavičky malých zvířátek klacíčkem.“

Dymes.: “Co Vám tato hra přináší nyní ?“

Bunny : “Miluji to vzrušení ze hry, ty zvedající se mračna prachu, jekot a vískání obecenstva, pach spocených těl, sladký pocit výhry, zákeřné útočné akce, muž proti muži, násilí celé hry, hvizd jelenicového míčku, údery holí, pokřikování na soupeře, bezesné noci, napnuté plachty, dort se šlehačkou, jízdu na koni……..etc.“

Dymes: “Protihráči se Vám posmívají kvůli vašemu ehm,… poněkud dámskému dresu. Proč jste se rozhodl oblékat takto vyzývavě, když většina hráčů ligy nosí klasický podvlékačkový dres?“

Bunny : “Je to finta na soupeře. V té obrovské rychlosti, jakou hra oplývá, jsem v tomto převleku snadno přehlédnutelný. Protihráči si mě pletou se zatoulaným obecenstvem. Mohu se tak nepozorovaně doplížit až k brankovišti a úspěšně využít přihrávky spoluhráče.

Chtěl bych tímto také apelovat na všechny hráče ligy, aby se při utkání chovali k dámám slušně, nenaskakovali na mě bokem, nepřiráželi mě ke stěně a nebili mě holí po hlavě. Rovněž je nepřístojné, aby mi soupeř shazoval čepec nebo se mi koukal pod sukně. FUJ A HANBA !“

Dymes : “Nevěděl jsem, že tuto záležitost berete tak emotivně. Máte nejvíce úspěšných akcí v lize. Jak oceňují Vaše úsilí spoluhráči?“

Bunny : „Jsou mi za to nesmírně vděčni.  Když jsem se jednou při zápalu hry praštil do stožáru a praskla mi lebka tak jsem nějakou chvíli stonal, bolela mě hlavička a naše družstvo se dostalo až na konec tabulky. Po zápasu s nejhorším celkem ligy – The Woodman’s, slavnými pojídači kořínků, který jsme za mé asistence vyhráli se situace začala lepšit. Najdou se však i takoví spoluhráči, kteří mi můj talent závidí a škaredě mi nadávají.“

Dymes : “To od nich není hezké. Jste již po úrazu ve formě ? Po městečku kolují zprávy, že se úraz podepsal na Vašem vědomí, a že nepoznáte která branka je vaše. Co je na tom pravdy ?“

Bunny : “Je to prachsprostá pomluva. Ještě občas mi šumí v hlavě, ale celkově jsem zdráv. Naše branka je přece ze tří holí, to pozná i malé dítě.“

Dymes : “Jsme rádi, že se těšíte skvělému zdraví a těšíme se na Vás v novém kole ligy.“

Jak se zbavit pachu z huby

Lovci jsou většinou osaměle žijící lidé, kteří se honí za zvěří především kvůli její kůži a masu. Dělají to po celé dny, kdy jejich jediným společníkem je dobře nacpaná dýmka, vesele plápolající oheň nebo věrný pes u nohou. Časem dojde k tomu, že si začnou povídat sami se sebou, přestanou dbát o svůj zevnějšek a začnou se chovat a vypadat jako zvířata. Ale to už je poslední tragické stádium lovce, kterého klidně můžete střelit jako zvlášť cenný úlovek.

Mnozí lovci se snaží čelit samotě tím, že se zdržují do malých skupinek po dvou až po pěti. To ale není příliš dobré a mnohé kamarádství končí střelbou do zad.

Nejlepší způsob, jak bojovat proti samotě je pořídit si ženu. Běloška ale není vhodná, protože těžko snáší drsné traperské podmínky. Neustále si ztěžuje, anebo tiše trpí, protože Vás miluje a tak chřadne, chřadne až uchřadne. A vy nemáte to srdce jí něco vyčítat a tak se taky trápíte, ale to jste přece nechtěli. O černošce se nemá vůbec cenu bavit, protože ta Vám zmrzne s příchodem prvních mrazíků. Prostě není stavěná pro nízké teploty. Není se co divit, když její předci běhali po Africe s proužkem kůže kolem boku a z vrchu na ně pražilo slunce.

Vůbec nejlepší je prostě indiánka. Ta se umí postarat o zvěř, kterou přitáhnete do srubu, stejně jako o Vás, aby jste druhý den v plné síle opět vyrazili na lov. Vy jste totiž lovec, vy ji živíte, vy jste pán. Běda ale jestli se budete vracet z lovu s prázdnou. To Vám doma rozpoutá takové peklo, jaké jste neviděli. Indiánka totiž ví co je hlad. Proto buďte dobrými lovci a udělá Vám takové věci, jaké neudělá žádná bílá žena. Jediná věc jí však dokáže na muži vadit. Když mu totiž táhne z huby.

Jeden traper přišel na způsob, jak se toho nešvaru lehce zbavit a mít ve srubu ještě větší mír a klid. Komu tedy páchne z huby, měl by ji otevřít nad močovou jámou a vyléčí se. Puch z jámy je silnější než puch z jeho útrob, a co je silnější, to si přitáhne a odnese sebou to, co je slabší.

Zdá se, že nejde o pustý výmysl, protože má své logické opodstatnění. Doporučuji tedy tuto léčebnou kůru všem osamělým mužům, kteří si chtějí pořídit indiánku.
 

                                                                                                                                                                             nezávislý dopisovatel Harmonica

Je Taverna opravdu tak špatná?

Chci předložiti velectěnému čtenářstvu důkaz, že Taverna jest nejen sídlem zábavy, ale i pokroku vědeckého.

Živoucím příkladem jest přední osobnost Taverny Mr. Cowboy. Tento poměrně nejpokrokovější člen osazenstva znaven neustávající vlnou po sobě jdoucích pitek, počal mysleti nejen na blaho své, nýbrž i blaho světa. Posléze kráčeli v jeho šlépějích i jeho druhové. Samozřejmo jest, že k bádání bylo použito jen zdrojů omezených.

V taverně naleznete kromě jejich členův jen tři věci. Chlast, chlast, chlast. Nicméně i s tímto lze započít dobrodružství.

Jmenovaný dobrodruh zahájiv svou činnost na podzim loňského roku, odměřováním stálé dávky skvělého nápoje a postupným zvyšováním. Na jaře tohoto roku ukončil svou práci, když počal odměřovati dávky po láhvích (pro jihany – Flaškách).

Závěry byly fascinující. Kromě barvy jeho tváře změnil se mu i objem hlavy. Pod stetsonem mu nabobtnala boule velikosti jelenicového míčku. Když se následujícího rána probral mluvil francouzsky, španělsky, latinsky a deseti řečmi rudochů.

Počal dbát dobrých mravů a citoval desetistránkové fragmenty z písma svatého. Poznal dokonce svou rodinu. Jen své druhy, jež nadále pokračovali v dobrodružném bádání, nepoznával. Léčil staré a nemocné, uměl létat.

A to vše díky skvělé a jedinečné HADYZ WHISKY. Po několika měsících nabral znovu zdravé rudé barvy a boule mu mizela. Přestával mít nezvyklé schopnosti, zapomínal na rodinu a znovu poznával své přátele z Taverny, kteří nadále pokračovali v bádání zatím bez výsledků.

Taverna jest důkazem toho, že bádání je nekonečnou odyseou, která směřuje k lepším zítřkům. A proto apeluji na všechny nemoudré ženy, které odrazují své chotě od návštěvy tohoto osvíceného místa.

Nevězněte své muže v kleci domácích prací a věnujte jim volnost, aby získali křídla poznání.

Váš věrný

                                                                                                                                                                                           Dan Dymes

Kterak se zbavit stvoření zvaného  ŽENA

Vážení přátelé, drazí mí druhové !

Rád bych si Vám dovolil několikerými stručnými odstavci propůjčiti osvícené rady, kterak se zbaviti ženy. V naší populaci se tento tvor objevuje v dosti značném počtu. Vyznačuje se několika zvláštními rysy, které všichni zajisté dobře znáte, je proto bez smyslu je líčit.

Pravda, existují v našich pláních a hlubokých lesech ještě jedinci, kteří neviděli žádné ženy (ani vlastní matku). Tito jsou schopni plést si ženu se sobem a nezřídka se stává, že jedinec, který poprvé uzří ženu, je schopen po ní střílet jako po lovné zvěři. Následky bývají tragické.

Nehodlám se však v tomto listu rozváděti o životě špinavých traperů, nýbrž mé rady mají býti směrovány na pány z vybrané společnosti. Tito se častokráte objevovali v městečku ve společnosti žen, které o sobě prohlašují, že jsou členkami potupného sdružení Liga yukonských žen (tzv. LYŽ).

V městečku Bakersfield se rozhodl odvážný nejmenovaný jedinec zbavit všech mužů trapného problému jménem žena. Dlouho uvažoval nad problémem čistě technickým, tj. jak se zbavit všech žen v městečku (a to především těch, které patří do LYŽ).

Jako první jej napadlo nalákat všechny ženy do stanu pod záminkou kulturní šou a ten podpálit pomocí petroleje. Poté, co se mu nepodařilo sehnati dostatečné množství petroleje, svůj nápad vzdal.

Napadlo jej také přimíchat ženám jed na krysy do cigaret. Po neúspěšném pokusu na vzorku vášnivé kuřačky, které jed v cigaretách zachutnal, tuto možnost rovněž vzdal. Jeho poslední ideu se mu však podařilo dovést do konce.

Vyhlásil v městečku běh o zlatý nugget, kde se přihlásilo mnoho mužů. Samozřejmě se do tohoto běhu přihlásilo rovněž mnoho žen a především mnoho žen z LYŽ, které chtěly se vyrovnati mužům. Organizátor pro ně vymyslel speciélní „náročnější“ trasu, která vedla přímo do rokle za městečkem.

Závod byl odstartován výstřelem a davy žen se řítily směrem k rokli. Všichni mužové, kteří čtou toto strhující svědectví, si jsou zajisté vědomi, že ženy do rokle nespadly. Žena je totiž tvor asimilovaný, schopný přizpůsobit se jakýmkoli podmínkám a jakási, nám neznámá, síla je chrání před zánikem. Členky LYŽ  se totiž po trase závodu ztratily a vracely se domů až v pozdních večerních hodinách. Jaké bylo překvapení mužů, kteří zatím oslavovali sladké vítězství.

Tento strastiplný příklad dokazuje, že jest velice obtížným úkolem zbaviti se ženy. Doufám, že nesnáze našeho přítele Vás velectění čtenáři neodradí od dalšího konání.

Vytrvejte.

                                                                                                                                                                                    Dan Dymes

Přežije Bakersfield své peklo? Co se děje uvnitř hory? Je šance na záchranu?

Je s úctyhodným podivem, že už patnáct let existuje naše městečko Bakersfield, aniž by kdo tušil, v jakém nebezpečí město vzniklo a zatím existuje. Město se z ubohé pionýrské osady  o vznešeném názvu Yellow Blossom City proměnilo v městečko, jenž se stalo legendou srovnatelnou s Abilene či Tombstone.

Jen názvem dostal zemitější, usedlejší podobu a to BAKERSFIELD.

Název města YELLOW BLOSSOM CITY se tak dostal do názvu sousedního městečka, kam obyvatelé Bakersfieldu málokdy zavítají pro velkou vzdálenost. Komu by se také chtělo trmácet se někam, kam nevede pořádná cesta. A tak Bakersfield rostl a roste, aniž by o něm věděl geografický úřad, který by zaznačil jeho polohu na mapu.

V těchto dnech město slaví patnácté výročí od chvíle, kdy se Sam Bunny stopoval medvěda podle lejna, až našel to pravé místo, kde se nacházela nevábně páchnoucí hromada. To bylo to pravé místo, protože dodnes město stojí na půdě zkypřené medvědem v ten památný den.

Oslavy jsou tak oblíbené a časté, že už lidé začínají prožívat rok jako jeden veliký svátek. Jak říká starý Dixon: „Zeptej se mě, kde je mi nejlépe a já ti řeknu, že v kadiboudě, na ženě a v Bakersfieldu.“

A tak město žije a rozrůstá se, netuše, že nad ním je hrozivé nebezpečí. Naše redakce v rámci zvýšení zdatnosti moderně nazývané sport uspořádala výstup na horu Mount Devil, která ční nad Bakersfieldem. Účelem tohoto výstupu bylo pořídit několik památečných fotografií města z vrcholku hory pro zachování vzpomínky pro budoucí léta.

Při výstupu došlo k nečekaným otřesům půdy považovaných zpočátku jako projev opilosti, neboť k ní došlo v nočních hodinách, kdy před spaním jsme se posilovali whiskou. Ráno se však ukázalo, že nešlo o alkoholový klam, ale o skutečnost, čehož průrva vedoucí místem ohniště byla důkazem. Oheň zmizel někde hluboko v zemi a z nitra vycházelo ven syčení a páry nepříjemně páchnoucí.

Naše podezření dostalo konkrétnější podobu a ty nejhorší obavy na vrcholku se potvrdily. Mount Devil je sopka ohrožující Bakersfield. Provedli jsme následující pokus obvyklý v odborných kruzích, jenž měl stanovit míru pravděpodobnosti výbuchu sopky.

Tento pokus spočívá ve spuštění vejce do průrvy a v další nestanovené chvíli spustit jiné, až jich je v průrvě dvanáct. Jakmile spustíme poslední dvanácté, začneme s vyjmutím prvního, až postupně vyjmeme všechny. Pak jednotlivá vejce roztlučeme a zjišťujeme podle uvařenosti nakolik je teplota v nitru hory vysoká, aby se hora otřásla sopečným výbuchem. Celá pokus trvá přibližně půl hodiny. V případě, že všechna vejce budou uvařená natvrdo, hrozí sopka výbuchem. Naštěstí náš pokus prokázal, že všechna vejce jsou naměkko, čímž hora je v klidu s malými drobnými otřesy.

Naše expedice tak pořídila snímky městečka, které zajisté nebudou těmi posledními pro budoucí léta. Město tak čekají další roční oslavy v každém ročním období a starý Dixon o tom říká, že až on umře, tak se to může všechno podělat. Nikdo však neví, kolik je mu vlastně let, protože vypadá dost čile, když pamatuje to památné medvědí lejno. Kdo ví, možná bylo jeho. Všichni přece víme, jaký je Sam Bunny trapper.
                                                                                                                                                                nezávislý dopisovatel Harmonica

ROSETTE HERALD – noviny městečka BAKERSFIELD (by Harmonica)

Naši čtenáři, které tímto vítáme, si zajisté povšimli určitě nemalého rozdílu v tom, co doposavad drželi v rukou a co drží teď. Samozřejmě, že na první pohled je ta změna nepoznatelná, když vynecháme to, že náš list má dvojnásobnou velikost. Ale i to má své kouzlo, když si potřebujete na oné straně něčím vytřít…, nebo zabalit svačinu.

Ale ta hlavní převratná novinka, na kterou jsme už upozornili v minulém čísle je ta, že konečné náš list je napuštěn specielní látkou pozoruhodného obecně neznámého složení, jenž si naše redakce nechá patentovat v brzkém budoucnu. Ano, ti co četli poslední číslo, hádají správně, konečně jsou na světě délehořlavé noviny, které se vyrovnají hromadě dřeva. V zimě neocenitelná pomoc a na jaře příjemné zjištění pro ty, kteří musejí rozdělat oheň za deště. Neváhejte vyzkoušejte a nebojte se. Náš list se tak může dostat i tam, kde ještě neumí číst a bojují o teplo u ohně. Rosette Herald slovem i plamenem vám dá chuť žít s úsměvem!

V současné době naše redakce se snaží o noviny s nepromokavými vlastnostmi. Tím by se však musela zvětšit velikost novin, aby mohly sloužit jako pláštěnka. Dalším zlepšením, na kterém naše redakce usilovně pracuje, je využití našich novin jako toaletního jemného papíru, který dostane tu správnou jemnost při důkladném zmačkání. Naše redakce tedy i nadále úspěšně vydává nové a nové zprávy s následujícím heslem: „Není důležité co se napíše, ale hlavně, že to vyjde a pokud to má vyjít, tak nepiš o tom, o čem víš!“

Proto čtěte a neptejte se, neboť tato otázka Vám zůstane nezodpovězena jako naprosto bezpředmětná a nudná. Je to jako v životě, ptát se na fakta je bláhovost, stejně se nic nedovíte a tak Rosette Herald čtete jako obrazy, jejichž smysl je Vám blízký.

                                                                                                                                     
                                                                                              nezávislý dopisovatel Harmonica