Kolik očí, tolik objektivů

(lidové přísloví)

 

Arménie stereoskopicky – Matěj Boháč (Praha)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

————————————————————————————————————————————————————————–

 

Matěj Boháč (Praha)

http://stereofotografie.matej.boha.cz/

http://klub.stereofotograf.eu/bohac_matej.php

Do fotografování jsem postupně pronikal od útlého mládí, zlom ale nastal v roce 1999, když jsem ve skříni objevil dávno zapomenutou bednu s dřevěným stereoskopem a asi dvěma sty stereofotografií z počátku století.

Zcela uchvácen, pustil jsem se okamžitě do vlastních pokusů, a myslel jsem, že jsem objevil (nějakou úplně zapomenutou) Ameriku.

Když jsem vynesl z fotokomory na denní světlo první dva vyvolané snímky, na kterých byl kýbl, koza na dřevo a modřín, vyfocené posunem foťáku o 8cm – a zjistil jsem, že ve stereoskopu skutečně vytvoří onen kýžený, fascinující a oživlý prostorový obraz, moje nadšení neznalo mezí!

Následující roky znamenaly hledání té správné cesty, mnohdy přes velké množství chyb a omylů. Většinu poznatků a pravidel jsem začínal čerpat z internetu, ke kterému jsem se tou dobou poprvé dostal. Zkoušel jsem různé konstrukce posuvných lišt, metodu cha-cha, dvě spojené zrcadlovky, sovětskou zrcadlovou předsádku, hrál jsem si s anaglyfy, zvětšoval černobílé fotky na staromódní kartičky, dělal pokusy se zrcadlovými stereoskopy, odvozoval vzorečky pro výpočet paralaxy…

V roce 2001 jsem začal fotit na diáky a na jaře 2002 se mi podařilo zakoupit opravdický stereofotoaparát Belplasca, můj největší sen.

Postupně jsem se stal členem několika emailových konferencí, díky kterým jsem se seznámil s velmi přátelskou a ochotnou komunitou nadšenců i uznávaných osobností z celého světa.

Dodnes se cítím trochu dlužný za ty spousty rad i nezištných darů, kterými somráka studenta z východu zahrnuli:-)

Diapozitivy se pro mě na mnoho let staly jediným řešením, neboť kvalita nebyla dosud překonána. Většinu fotek jsem fotil Belplascou (občas synchronizovanou dvojicí kinofilmových zrcadlovek na hyperstereo či Realistem).

Není to staromilství, zatím neexistuje nic, co by umožňovalo digitální stereofotografie prohlížet se stejným požitkem, jako kvalitní diák v kvalitní prohlížečce. Druhá, méně podstatná, ale nezanedbatelná věc je, že mám rád poctivé výrobky a jednoduché mechanismy, kterým dovedu rozumět.

Proto mě práce s půlstoletí starým foťákem nadevše bavila, stejně jako možnost vylepšovat a konstruovat vlastní příslušenství. Co myslíte, bude něco z naší sofistikované digitální fotovýbavy použitelné za 50 let?

Digitální cestou jsem se vydal v roce 2010, až když jsem si sestrojil soustavu na prohlížení dvojic v důstojné kvalitě. Také částečně ze studijních důvodů, a mimojiné jsem čekal, až bude dostupný SDM pro dostatečně kvalitní foťák, neboť nesnáším kompromisy:-) Nyní fotím především synchronizovanou dvojicí Canon S90.

 

—————————————————————————————————————————————————————————-

Člověku na jeho makrocestách unikne spousta mikrosvěta. Tak se přijďte podívat na krásy, které díky všem těm slonům, pyramidám, vodopádům a západům slunce často…..

… třeba i rozšlápneme

 

——————————————————————————————————————————————————–

 

     Lenka Zemanová zvaná Lenyška či Lenýš Lenýšová

je alternativní veterinářka, masérka, fotografka a taky trochu cestovatelka. Velký snílek a multifunkční všeuměl, co velmi rád(a) experimentuje. Přebývá v Opavě. Superzdatný fotodokumentátor povyšující reportáž na umění. Fotí fotoaparátem.

Včera masožrout, teď vegetarián, zítra kdovícožrout a pokud Velký Manitů, Buddha anebo Rákosníček dá (dají), tak i šťastný obyvatel vlastní permaokultní farmy kdesi v Podlesí.

       http://lenyskavmaroku2009.weebly.com/

 

 

———————————————————————————————————————————————————

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Staré trampské časy  – Jaroslav Vince Pospíšil (Plzeň)
 

Fotovýstava u příležitosti cestovatelského festivalu JARNÍ OZVĚNY, Ostrava březen 2014

 

Jaroslav Vince Pospíšil se zabývá návrhy na hudební disky, a proto zde prezentuje část ze své tvorby.

Obálky CD s realizovanými návrhy autora skrývají muziku folkových kapel jako např. Navzájem, Slepá kolej, Cop, EFS, Roháči; další tituly jsou První violový komorní orchestr, Západočeský rock, F.Slováček, M.Horníček: Saze na hrušce nebo Příhody rytíře Spořílka atd.

Mimojiné najdeme na výstavě i grafické listy, které mají trochu bizardní tématiku, ale i laskavý čitelný podtext.

Tato expozice návštěvníky upoutá nejen dokonalým výtvarným zpracováním, originálním nápadem, ale také dobrým humorem.

Na závěr bych ráda zveřejnila životopis tohoto grafika, který sám vypracoval a ke kterému prostě není už co dodat:

    

                                       www.winceart.cz                             J. Žembová

 

 

 

1965 - „A kdy už bude zdravej, On si pořád kreslí a děti jsou kolem něho a nezlobí…
(učitelka MŠ)

 

1972 - „Jestli budeš pořád čmárat po těch sešitech, tak tě je nechám všechny přepsat!“
(učitelka ZDŠ)

 

1978 – „To je kolega Mlejnek! Ha Ha! A tohle profesor Ondráček a tady ředitel, no ten je přesný! Ha Ha Ha… A hele, tady jsem taky já! Ho vida, jaké máš nadání. Ehm, jestlipak jsi stejně zdatný v literatuře? Co takhle Publius Ovidius Naso? Pojď k tabuli…“
(profesorka SŠ)

 

1984 – „Vince, dej sem ty poznámkz z MAFIE (Marxisticko-Leninská filosofie). Až budeš jednou slavnej, tak je výhodně zpeněžím.“
(spolužák VŠ)

 

1986 - „Takovejch čar! To bych šel radši do dolů!“
(synovec)

 

1988 – „No, vidíte, Pospíšil, dyť vy kreslitě docela výborně, vy stě malíš! Potreboval by som obraz pre manželku k narodeninám. Dajaků krajinu. Šak vy vítě. Dal by som vám za to – povedzme – čtyry dni opušťáku…“
(velitel baterie)

 

1989 – „Byl bych ti opravdu moc vděčnej, kdybys při tom telefonování nečmáral alespoň po těch úředních lejstrech!“
(soudruh vedoucí)

 

1994 - „Ten návrh je nádherný, prostě supr! …Jenom tady bychom vyměnili tyhle snímky – dáme tam tenhle s pejskem, ten je roztomilej a tyhle spirálky nebo co to je, dáme pryč – podívejte, dáme tam tyhle zelené a modré hvězdy s jedničkou – to jako že naše firma je jednička. Jinak to necháme, akorát to písmo zvětšíme. A udělejte ho fialově. Co byste řek, že bychom tam pod ty nadpisy dali pěkně stín – ono se to celé zvýrazní. Jo a to logo, co jste navrhnul, se panu řediteli nelíbí – nechte tam to naše původní, co navrhnul pan ředitel.
(zákazník)

 

1996 - „A co bys chtěla jednou dělat, Janičko?“ „Jako taťka. Chtěla bych si kreslit.“
(dcera – v té době 7 let)

 

1998 – „Teda ty kreslíš tak vošklivý lidi! A navíc jsou ti podobný.“
(manželka)

 

1999 - V práci: „A za to ti dávají peníze?“
(Martin, syn, v té době 6 let)

 

2000 - „To byl tak vošklivej člověk – no skoro tak vošklivej, jako ty lidi, co ty kreslíš!“
(kolegyně)

 

 

2000 – „Náš tatínek umí i vyřezávat ze dřeva! Babička nám koupila sovu a taťka nám podle ní vyřezal kočku!
(Ondřej, syn, 6 let)

 

2000 – „Klidně to tam dej. Z těch tvejch čmáranic stejně nikdo nepozná jestli je to člověk, nebo strom.“
(kolegyně)

 

23.11. 2000 - „A to na tu výstavu musíme taky?“
(Martínek, syn, 7 let)

 

  
 
 

 

Digitální fotoaparát nebo klasika

V dnešní době začíná být v módě digitální fotoaparát a to hlavně pro své dobré klady, jako je třeba prohlédnutí si obrázku hned po vyfocení snímku a pak už je jenom na uživateli, jak se snímkem dále naloží. Jestli si ho uloží, anebo ho může vymazat, popřípadě upravovat v počítači. Řekla bych, že je to asi jeden z nejhlavnějších důvodů. Jsou menší náklady na materiál, tím myslím film, a výsledkem jsou jen ty opravdu podařené fotografie. Ale všechno má i své proti a ani digitální fotoaparát není úplně nej.

Z klasické zrcadlovky nebo rodinného kompaktního fotoaparátu sice neuvidíme hned fotky a možná mi to nebudete věřit, ale i to má něco do sebe. Tak např. jste na dovolené, vyfotíte si pár svých filmů, no a když se vrátíte z cest domů, tak jste hrozně zvědaví a napnutí, jak asi vaše fotky dopadly. A to není zdaleka všechno, protože si při prohlížení promítnete zpátky celou dovolenou a krásně si zavzpomínáte na ty pěkné chvíle. Prostě se trošičku vnesete do minulosti. Když už mluvím o té dovolené, tak právě jedním z nešvarů u digitálního fotoaparátu je, abychom měli dostatek karet na focení, taky baterek a tohle není zrovna levná záležitost. Digitální fotoaparát je totiž, jestli to nevíte, hrozný žrout baterek a bez nabíječky nic nezmůžete. Když se octnete někde v přírodě, no nevím, nevím, kde tam seženete dost šťávy na nabití baterek. To se Vám u klasického fotoaparátu nemůže stát. Jedině, že by byl takový velký mráz a zamrznul.

Další výhodou u klasického fotoaparátu je zvětšování fotografií a s tím i souvisí jejich kvalita. S lepším kompaktním fotoaparátem, když uděláte pěkně ostrou fotku, můžete si udělat zvětšeninu maximálně do formátu A4 se zrcadlovkou se samozřejmě dostanete i do větších formátů. U digitálního fotoaparátu je to trošku složitější. Než se rozhodnete koupit si digitál, napřed si dobře rozmyslete k čemu ho budete používat. Jestli to bude jen na posílání e-mailů a ukládání do počítače k archivaci, tak Vám úplně stačí 1,3 mil. bodů. Toto většinou používají firmy.

Pokud ale toužíte i po nějakých fotkách, tak si musíte pořídit více bodový a taky dražší digitální fotoaparát. A to zdaleka není vstup pro vytvoření velkých fotografií. Než si něco vyfotíte, dobře se rozmyslete jak s fotkou naložíte. Musíte si totiž nastavit ve fotoaparátu kvalitu rozlišení a na to málo kdo myslí. Většinou uživatelé dělají chybu, že všechny fotky vyfotí na to nejmenší rozlišení, to aby se jim vešlo na kartu co nejvíce fotek, a potom si doma řeknou, že by si udělali nějakou zvětšenou fotku, ale ono to už nepůjde.

Co říci na závěr.

Milí uživatelé digitálních fotoaparátů, když fotografujete, nedívejte se do displaye, ale do hledáčku. Je to úplně stejné, jako když fotíte s kompaktním fotoaparátem. Díváním se do displaye vyfocení fotky totiž vůbec neurychlíte, ba naopak ji uděláte pomaleji než přes hledáček. Kapacita baterky se Vám zmenší a navíc nedržíte fotoaparát tak pevně v rukou, a tím pádem dochází k rozechvění přístroje a neostrosti snímku. Navíc vypadáte přitom hrozně legračně.

Dobré světlo Vám přeje Bráška

 

 

Barevně či černobíle?

Mirek Zajac Duda

 

Každý námět si žádá svých výrazových prostředků. Jedním z důležitých rozhodnutí fotografa je, zda bude snímat (fotografovat) barevně či černobíle.

Jaký je mezi tím rozdíl?

Zjednodušeně se dá říct, že pokud fotografuji na barevný film nebo na barevný digitální fotoaparát (např. Pařezův Pentax je červený), obvykle bude výsledný snímek barevný. Pokud tedy zrovna nefotíme absolutní tmu nebo například svítící žárovku.

Naopak, máme -li ve svém aparátu založen film černobílý nebo digitální snímek převedeme do černobílé škály, většinou získáme snímek černobílý hýřící množstvím polotónů ( pokud nepoužíváme prošlou vývojku).

Zhusta bývá obtížné rozhodnout, zda je pro daný námět lepší  barva či černobílost. Následuje ukázka.

 

 

Les a fotografie

Vlastík Němec

 

Ještě než jsem se vážně začal zajímat o fotografování, běhal jsem s dalekohledem po lese skoro za vším, co v něm mohlo létat.Škrábal jsem se na kdejaký strom,nakukoval do hnízd a pozoroval  ptačí intimnosti.Někdy se to neobešlo bez pádů, sem tam to byla pochroumaná ruka nebo kotník,ale když jsem si mohl prohlédnout mláďata,seřadit je podle velikosti případně pojmenovat nebo spočítat vajíčka, i bolest se dala lehce překonat.

Při toulání lesem jsem byl svědkem mnoha nezapomenutelných překvapivých setkání a do paměti se mi ukládaly obrázky různých zákoutí.Ale protože se na paměť nedá vždy spolehnout, sáhnul jsem po fotoaparátu.Les, hlavně smíšený,je obrovským zdrojem inspirace, téměř bezednou studnou života. Člověk vchází s úctou a pokorou do stínu majestátných lesních velikánů,cítí,jak jeho duši zaplavuje klid a harmonie.

Ranní mlha ještě tuto náladu umocňuje. Když jsem vyrazil ověšený stativem a fotobrašnou ulovit nějaký snímek, měl jsem  stejné pocity jako když rybář vhodí do vody háček s návnadou. Čeká,čeká a čeká….

Už ani nepočítám, kolikrát jsem vláčel foťák zbytečně.  Ale ten pocit, kdy se brouzdáte orosenou trávou, zakopáváte o dlouhé povrchové kořeny  stromů, sem tam zapadnete až po kotníky do bahna nebo vody a přitom všem funíte jako ježek nad jabkem, stojí za to.  Doma v koupelce už pokolikáté obdivuji malý zázrak stříbrné vrstvičky na průhledné podložce, když pozoruji lezoucí obrázek ve vývojce.  Ale raději už nechám své pocity tam kde patří a napíšu vám o něčem, co se může někdy hodit.

Při fotografování v lese je nezbytný stativ, protože na velkou hloubku ostrosti je potřebný dlouhý čas. Dlouhým časem se také zvýrazňuje pohyb např. vody nebo předmětů na hladině. U těchto expozic ( delší 1/10 s) se projevuje tzv. Schwarzschildův efekt, kdy fotografická vrstva využívá osvit méně efektivně než střední osvit ( 1/10 s – 1/1000 s ). Například  naměřená expozice přes objektiv je 2 s, ale podle výrobce filmu je třeba, aby se tento efekt neprojevil, prodloužit expozici na 10 s. U každého filmu je korekce jiná, informace jsou ve foto příručkách nebo časopisech.

Při prohlížení kalendářů nebo na mnoha výstavách jste určitě obdivovali snímky přírody. V mnoha případech byly použity filtry. Pokudˇ vlastníte nějakou zrcadlovku, zkuste si to. Budete mile překvapeni. Majitele kompaktů asi zklamu, ale použití filtrů je omezené (chybí závit na objektivu a nelze ho manuálně nastavovat ). Na kvalitním objektivu by měl být filtr ve stejné kvalitě, jinak docílíte opačného výsledku.

Avšak sebedokonalejší filtr, je-li zaprášený, poškrábaný nebo nese otisky prstů, vede k neostrému snímku bez kontrastu. Dobře se čistí obvazovou vatou nebo flanelem, případné  chloupky lehce odfouknete. Nejlepší jsou filtry s antireflexními vrstvami, protože umožňují focení v protisvětle  a při bočním osvětlení bez sluneční clony se nevytvářejí „duchy“. Na objektivy  zoomy je vhodnější filtr s tenčí obroučkou ( 3 mm ), protože při kratším ohnisku a menším zaclonění nedochází k  vinětaci. U obroučky 5 mm se musí více clonit a v některých případech se neobejdete bez stativu. Každá foto příručka doporučuje trvale používat UV nebo SKYLIGHT filtr jako ochranu objektivu před poškozením .   

Ke každému filtru se přiřazuje filtrační faktor (někdy je uveden na obroučce). Např. F=2 znamená, že expozici je třeba dvojnásobně prodloužit. Bez filtru je clona 5,6 a čas 1/125, s filtrem pak bude čas 1/60.

Přeji Vám čisté sklo, pevnou ruku ,dobré světlo a hlavně hodně radosti s podařených fotek a někdy příště Vám budu vyprávět třeba o životě ptáků.         

                                                              
 

Jak fotografovat krajinu

 

Mnozí z Vás, kteří vlastníte fotografický přístroj již zajisté mnohokrát podlehli touze vyfotografovat krajinu, po které jste vandrovali a zachytit tak na fotografický materiál tu nádhernou scenérii, kterou jste byli právě okouzleni.
Ale ouha?! Jakmile snímky vyvoláte, zjistíte, že ona krása zmizela kamsi v nenávratnu. Proto si povíme několik základních pravidel pro fotografování krajiny.

Jedním z  nejdůležitějších faktorů je světlo. Naučte se vidět světlo! Nechte foťák v torně, když je slunce vysoko a na rady tatínka, že nejlepší je, když je slunce za zády, při fotografování krajiny radši rychle zapomeňte. Počkejte si, až bude slunce níž nad obzorem. Nebojte se bočního světla, či protisvětla. Když to zvládnete, získáte snímky se zajímavou atmosférou.
Několikrát za rok bývá světelná atmosféra ještě umocněna. Je to hlavně na podzim, když se ovzduší vyčistí a je vidět hodně do daleka. Bývá to zpravidla den před zhoršením počasí.

Dalším kamenem úrazu je určení správné expozice. Fotografický materiál není totiž tak dokonalý jako lidské oko a neumí vyrovnat rozdíl v jasu mezi oblohou a krajinou pod obzorem. Pokud na Vašem fotografickém přístroji nelze ovlivnit expozici (tzv. blbeček), fotografujte krajinu snad  pouze na diapozitiv. A i tak bude záležet hodně na štěstí. U přístrojů, u kterých lze nastavit čas i clonu ručně a mají ještě vestavěný expozimetr, máte větší šanci na úspěch. Je tu ale i tak malý problém. Změříte-li expozici na tu část obzoru pod obzorem, budete mít však oblohu tak přeexponovanou, že ty nádherné mraky, které jste viděli při fotografování, na snímku určitě nebudou. Změříte-li však oblohu, budete mít krásné mraky, ale vše, co jste viděli pod obzorem, bude na snímku podexponované – tedy úplně černé. Jak z takové situace ven? Možností je několik. Změřit krajinu pod obzorem. potom přivřít clonu o 2-3 clonová čísla, čímž máme mírně podexponováno a kontrast oblohy snížíte polarizačním filtrem. Takto však musíte exponovat celý negativ a ten potom necháte ve vývojce déle asi o 1/4. Vývojku více rozřeďte. Úměrně k tomu prodlužte vyvolávací čas. Tímto docílíte při vyvolávání co největšího vyrovnávacího efektu. Při zvětšování použijte kontrastního papíru a oblohu držte pod zvětšovákem tak, aby jste docílili správného odstínu šedi. Bílá neprokreslená obloha na snímku ruší a je chybou.

Dalšími metodami, jak zvýraznit oblohu a popřípadě snížit její jas je použití dalších druhů filtrů. Nejvýhodnější jsou: půlený šedý, žlutý, žlutozelený nebo oranžový. Pokud filtry nemáte, zkuste to i bez nich, budete však muset více nadržovat pod zvětšovacím přístrojem.

Další možností  jak dosáhnout působivých snímků krajin, je použití blesku i za denního světla k přisvícení krajinných detailů v popředí (trsy kvetoucích květin, kořen,kámen apod.). Změříte si krajinu v pozadí a určíte si expozici tak, aby clona odpovídala velikosti směrného čísla blesku děleného vzdáleností už zmíněného popředí. Je toho ještě mnoho, co bychom si mohli říct k tomu, aby naše snímky krajin vypadali tak, jak si přejeme. Řekli jsme si pouze o těch největších úskalích při expozici. Nebojte se experimentovat, chybami se člověk učí.

Pokud máte možnost, přibalte si na fotografické toulky pořádný stativ. Nezkušený fotograf zpravidla roztřese všechny expozice delší než 1/60 sec. S dalšími dotazy ohledně Vašeho fotografování krajiny se obraťte přímo na mně. Neváhej a zavolej.                                 
                      

                                                                                                                                        Dobré světlo na Vašich toulkách přeje Marťan