Arménie stereoskopicky
26.9.2014Kolik očí, tolik objektivů
(lidové přísloví)
Arménie stereoskopicky – Matěj Boháč (Praha)
Stereofotografie (též méně přesně „3D fotografie„) existuje coby svébytná fotografická disciplína od první poloviny devatenáctého století.
Já jsem tuto techniku začal objevovat na sklonku století dvacátého, přitahován její tajuplností a romantickým polozapomenutím.
Pásmo stereoskopických fotografií nás provede zemí s pohnutou historií, ležící na úpatí Kavkazu.
Z hlavního města Jerevan s nezaměnitelnou siluetou Araratu se vydáme dále na východ, nekonečnými a rozkvetlými horami.
Beznadějnému dědictví sovětského průmyslového megalomanství unikneme do skalnatých soutěsek, které ukrývají desítky prastarých klášterů, připomínajících, že Arménie byla první křesťanskou zemí.
Setkáme se s pohostinnými místními obyvateli i kočovnými Jezídy a závěrem nás čeká přechod přes tajuplné pohoří Geghama, pokryté sněhem a šafránem.
————————————————————————————————————————————————————————–
Matěj Boháč (Praha)
http://stereofotografie.matej.boha.cz/
http://klub.stereofotograf.eu/bohac_matej.php
Do fotografování jsem postupně pronikal od útlého mládí, zlom ale nastal v roce 1999, když jsem ve skříni objevil dávno zapomenutou bednu s dřevěným stereoskopem a asi dvěma sty stereofotografií z počátku století.
Zcela uchvácen, pustil jsem se okamžitě do vlastních pokusů, a myslel jsem, že jsem objevil (nějakou úplně zapomenutou) Ameriku.
Když jsem vynesl z fotokomory na denní světlo první dva vyvolané snímky, na kterých byl kýbl, koza na dřevo a modřín, vyfocené posunem foťáku o 8cm – a zjistil jsem, že ve stereoskopu skutečně vytvoří onen kýžený, fascinující a oživlý prostorový obraz, moje nadšení neznalo mezí!
Následující roky znamenaly hledání té správné cesty, mnohdy přes velké množství chyb a omylů. Většinu poznatků a pravidel jsem začínal čerpat z internetu, ke kterému jsem se tou dobou poprvé dostal. Zkoušel jsem různé konstrukce posuvných lišt, metodu cha-cha, dvě spojené zrcadlovky, sovětskou zrcadlovou předsádku, hrál jsem si s anaglyfy, zvětšoval černobílé fotky na staromódní kartičky, dělal pokusy se zrcadlovými stereoskopy, odvozoval vzorečky pro výpočet paralaxy…
Afterparty po Jarních ozvěnách 2014
Postupně jsem se stal členem několika emailových konferencí, díky kterým jsem se seznámil s velmi přátelskou a ochotnou komunitou nadšenců i uznávaných osobností z celého světa.
Dodnes se cítím trochu dlužný za ty spousty rad i nezištných darů, kterými somráka studenta z východu zahrnuli:-)
Diapozitivy se pro mě na mnoho let staly jediným řešením, neboť kvalita nebyla dosud překonána. Většinu fotek jsem fotil Belplascou (občas synchronizovanou dvojicí kinofilmových zrcadlovek na hyperstereo či Realistem).
Není to staromilství, zatím neexistuje nic, co by umožňovalo digitální stereofotografie prohlížet se stejným požitkem, jako kvalitní diák v kvalitní prohlížečce. Druhá, méně podstatná, ale nezanedbatelná věc je, že mám rád poctivé výrobky a jednoduché mechanismy, kterým dovedu rozumět.
Proto mě práce s půlstoletí starým foťákem nadevše bavila, stejně jako možnost vylepšovat a konstruovat vlastní příslušenství. Co myslíte, bude něco z naší sofistikované digitální fotovýbavy použitelné za 50 let?
Digitální cestou jsem se vydal v roce 2010, až když jsem si sestrojil soustavu na prohlížení dvojic v důstojné kvalitě. Také částečně ze studijních důvodů, a mimojiné jsem čekal, až bude dostupný SDM pro dostatečně kvalitní foťák, neboť nesnáším kompromisy:-) Nyní fotím především synchronizovanou dvojicí Canon S90.
—————————————————————————————————————————————————————————-