Finsko – Proměny Laponska od zimy do zimy

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Laponsko se nachází v nejsevernějším území Evropy, v oblastech Skandinávie (Norsko, Švédsko a Finsko) a ruského poloostrova Kola. Je to rozlehlá oblast, jež nebere ohled na území a hranice států. Celková rozloha je 390 000 km2. Jen pro porovnání, celková rozloha Laponska je přibližně 5x větší než Česká republika.

Převážná část Laponska leží na severu za polárním kruhem. Západní část je hornatá, zvyšující se směrem k norské hranici. Nejvyšší horou je švédská Kebnekaise (2 106 m). Na švédské straně směrem od hranice se nacházejí mohutné řeky tekoucí od severozápadu na jihovýchod. Na severovýchodě má terén podobu nízké plošiny se spoustou močálů a jezer, z nichž je největší jezero Inari ve finském Laponsku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Podnebí je subarktické s řídkou vegetací, s výjimkou hustě zalesněné jižní části. Na sever od polárního kruhu panuje během zimní sezony polární noc a během letní sezony naopak polární den, během kterého se vyskytuje jev zvaný půlnoční slunce. Sámové tradičně rozdělují rok na osm ročních období, namísto čtyř.

V Laponsku se nachází bohatství nerostných zdrojů, zejména železné rudy ve švédské části. Sob, vlk, medvěd a mořští i suchozemští ptáci jsou typickými zástupci místní fauny, stejně jako nesčetné množství hmyzu vyskytující se během krátkého léta. Oblast také oplývá množstvím říčních i sladkovodních ryb.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Původ názvu Laponsko lze najít ve švédském názvu Lappmarken („země Sámů“), kterým byla označována severní území obývaná kmeny Sámů. Z nich se vyvinula provincie Laponsko, která byla roku 1809 rozdělena do dvou částí, z nichž jedna spadala pod Švédsko a druhá pod ruské Finské velkoknížectví.

Švédské a finské Laponsko mají celkovou populaci 278 350 obyvatel na rozloze 298 686 km². Největšími městy jsou Rovaniemi a Kiruna.

                                                                                                                                                                                                    zdroj: Wikipedie

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

400 km po řece NAM OU v severním Laosu

Libor Čenda Cenek, Petr Bruml Donath, Radim Sojka Ptáček a Mirek Zajac Duda

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

… tentokrát do jihovýchodní Asie. Vietnam jsme plánovali navštívit dávno, protože se otevřel turistům už v roce 1993. Jeho návštěvnost závratným způsobem vzrůstá (10 tis. turistů v roce 1993, 10 milionů turistů v roce 2005) a proto lze očekávat, že podnikavý vietnamský národ svou mentalitu i kulturu uzpůsobí novodobému turistickému ruchu. A potom už to nebude Vietnam takový, jaký ho známe dnes. Nebojte se proto Vietnamu, je čas ho navštívit.

Vietnam je velmi lidnatá země s téměř 86 miliony obyvatel s věkovým průměrem o deset let nižším, než je u nás. Proto se zde v obklopení mladých lidí budete cítit příjemně, omládnete – jako my.

Zřejmě Vás osloví denní i noční život na tržnicích, neutuchající ruch mopedů na silnicích, neuvěřitelné množství zvuků v ulicích vesnic a měst, pestrá škála barev, pachů, vůní a hlavně chutí linoucích se ze stánků nabízejících nejrůznější pokrmy, připravované nejrůznějšími způsoby a servírované obvykle holýma rukama. Vietnam je určitě pro gurmány …

Pokud si budete na cestě chtít oddychnout od lidí, pak doporučuji si odskočit do Laosu. Zde žije pouze zlomek z počtu obyvatel Vietnamu, jen asi jedna desetina. Laos je krásná hornatá země, kde hlavně na severu prozatím turisty příliš neznají. Laosané jsou zřejmě díky svému vyznání (převážně budhismus) méně podnikaví než Vietnamci a tak vlivu potenciálních příjmů z masové turistiky lépe odolávají.

Jen ten čas na cestování mít trochu delší. Naše čtyři týdny byly na podrobné poznání obou zemí příliš málo, proto máme do budoucna důvod se do jihovýchodní Asie opět vrátit. Takže Vietname, rád Tě zase uvidím …  Radim Sojka Ptáček

ČHADAR – po zamrzlé řece do nitra Himálaje

 

Film  Martina Mykisky o drsné zimní výpravě do hor v himálajské oblasti Ladak.

Dlouhých sedm zimních měsíců je údolí Zanskaru zcela izolováno od ostatníhosvěta.

Pouze ze nejtřeskutějších mrazů uprostřed zimy se domorodcům na několik týdnů otevře kuriózní trasa horami – zčásti zamrzlá řeka.

 

Ve 100 km dlouhé soutěsce mezi Ladakem a Zanskarem musí vesničané brodit ledovou vodou, neschůdné úseky oblézat po skalách či ledových rampách, lavírovat na kluzkém  tenkém ledu, spát v jeskyních, vzdorovat teplotám až -40ºC, a když je třeba, navzájem si pomáhat…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                                                                               Martin Mykiska – www.mykiska.cz

Dolomity – hory, které vás očarují

Poprvé jsem projížděl Dolomity v roce 1990, hned po revoluci, na motorce MZ 150, byl to jen takový rychlý průjezd a motorka dostala v sedlech pořádný záhul.

 

Po dlouhých třinácti letech jsem je navštívil už cíleně a vylezli jsme po via ferratách několik třítisícovek.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ty nádherné narůžovělé masívy skal se nám dostaly totálně pod kůži a od té doby se do nich vracíme téměř každý rok a vyzobáváme nové oblasti rozeklaných skal s hlubokými suťovými splazy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Réunion – botanická zahrada v Indickém oceánu

 

Výběr destinace pro další výpravu směrovanou na počátek roku 2012 nebyl vůbec jednoduchý, protože 50% členů zastupující něžnější část naší expedice stanovilo náročné parametry výběru:

 

Výběr destinace pro další výpravu směrovanou na počátek roku 2012 nebyl vůbec jednoduchý, protože 50% členů zastupující něžnější část naší expedice stanovilo náročné parametry výběru:

 

-pořádné teplo (vlhkost nebyla specifikována),

- žádní hadi (hmyz a pavouci byli opomenuti),

- žádné očkování (z toho se nedalo vybruslit).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po pracnějším prohledávání cestovatelských webů, stránek Světové zdravotnické organizace a výzkumů ichtiologických institucí vypadlo z databáze jednoznačné rozhodnutí: RÉUNION.

 

Tento vulkanický ostrov v Indickém oceánu jsme následně po třítýdenním putování vyhodnotili jako výbornou volbu, protože pro milovníky treků spojené se spaním ve volné přírodě se tento ostrov opravdu hodí. Vzhledem k mé profesi geologa nám byla navíc tato lokalita téměř předurčena, protože o dokumetaci vulkanických procesů tohoto ostrova se rád podělím i s kolegy z branže na chystaných konferencích a symposiích.

 

Vzhledem k izolovanosti ostrova zde hadi nejsou a po malarické epidemii v roce 2005 zde byli brutálně zredukováni komáři, takže očkování rovněž není potřeba. S vízy a ostatními administrativami se nění zapotřebí obtěžovat, protože Réunion patří pod Francii jako její zámořský departement a platí zde proto regule Evropské unie. Co dodat?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na počátku ledna 2012 jsme vyrazili.

 

Cestovatele s nižším rozpočtem snad může odradit vyšší cena letenek, která ale odpovídá vzdálenosti i době letu – přece jen let z Evropy na jižní polokouli do Saint Denis (nacházející se v zeměpisných šířkách Madagaskaru)  trvá téměř dvanáct hodin a vyrovná se tak letu do Austrálie. Život na ostrově sám o sobě je na evropské poměry také nákladnější – pokud sebou ale máte vybavení do přírody, zbytečné náklady zredukujete na minimum.

 

Obyvatelé Réunionu mají rádi piknikování, proto téměř po celém ostrově naleznete kempy a krytá odpočinková místa, která Vám volné cestování a nocleh na ostrově značně usnadní. V období dešťů jistě krytá místa na spaní uvítáte. Naše návštěva ostrova probíhala od počátku do téměř konce ledna 2012, tedy v období nastávajících cyklonů znamenající konec zdějšího léta. Klima zde bylo teplé a vlhké, téměř s pravidelnou jistotou se těsně po poledni hory zahalily do mraků a ztěžovaly tak fotografování výhledů a panoramat. Oproti suchému a chladnějšímu období jejich zimy (období října je oblíbené našimi turisty) byly svahy třítisicových hor nasáklé vodou a nazdobené zurčícími potoky a vodopády.

 

Pro možnost fotografování jsme proto zvolili brzké vstávání a na treky jsme vyráželi obvykle po rozednění – po šesté hodině ranní. Za ty výhledy to rozhodně stálo. Posuďte sami podle přiložených fotek (foceno novým Canon 600, objektiv 18-135 IS).

 

 

 

Ostrovy věčného jara a dřímajících vulkánů

Diašou  o expedicích na Kanárské ostrovy Lanzarote, Tenerife a Fuerteventura

S Radimem Ptáčkem tentokrát zavítáme do krajů turisticky velmi známých a vyhledávaných – na ostrovy Lanzarote, Fuerteventura a Tenerife v Kanárském souostroví.

Nalezne zde srdce cestovatele uvyklého spíše samotě severské tajgy či tropické džungle uspokojení z cesty do  masově navštěvované oblasti? To nikdo neví.

Na ostrovech navštívíme hluboké kaňony i nejvyšší vrchol Španělska, doutnající vulkány v biosférické rezervaci UNESCO, úrodné vinice vybudované na sopečném popelu, novodobé obytné stavby Cesara Manriquea v lávových proudech, tajemnou vilu Winter opředenou mnoha pověstmi a mnoho dalšího.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mrtvá trať z Lokte

Od okamžiku, kdy z Lokte přes Horní Slavkov do Krásného Jezu projel poslední vlak, uplyne v letošním roce 15 let.

Vydáme se po rezavějících kolejích podívat se, jak po několika letech bez provozu vypadá železniční trať.

Trať, která drží kuriózní prvenství neboť právě zde jezdil nejrychlejší vlak v historii našich železnic…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ahoj vodáci !

Chci se s Vámi podělit o zážitky z řek ve Francii. Splouvaly se řeky Lot, Tarn a Ardeche a další dvě, na které si teď nevzpomenu.

Tato expedice se konala v srpnu 2007 a posádek bylo pět.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Colorado : Zajac, Břeťa, Martin a Timon     Pálava : Drak, Bráška a Karin,  Pálava : Sojka a Jitka  Rio : Cowboy, Ája a Verča

Poloraft : Bobi, Šiňďulka a Ríša

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                                                                                Tak ahojki a pěknou podívanou.

                                                                                                                                    Bráška

Původně jsem si myslela, že budu Namíbii unešená.

Je tady tolik co vidět. Pouště, Křováci, Himbové, Fish River kaňon, meteorit Hoba, NP Etosha……

Ale po tom, co jsme viděli v Botswaně… Tu spoustu volně se pohybující zvěře, tu koncentraci, což bylo pro mě něco úplně jiného, se bojím, aby mě Namíbie nezklamala.

Ze základní školy si o Namíbii pamatuji, že ji okupovala Jihoafrická republika.

Dnes je Namíbie rozvíjející se Africkou republikou s necelými 2 mil. obyvaleli.  Centrem je hlavní město Windhoek. Usídlilo se tu mnoho Evropanů, kteří vlastní zejména farmy, hotely a lodge a podnikají v cetovním ruchu. 

Většina původních obyvatel žije v chudých podmínkách. Mezi známé kmeny patří např. Hererové,  Himbové a  Bushmeni

Himbové a Bushmeni se živí chovem dobytka, vyrábí šperky ze skořápek a korálků, dřevořezby ……a živí je také turismus.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Renáta Moskalová

www.cestovani.nafoceno.cz