Ostravsko- zlínská skupina

 

Volné seskupení  pod názvem Zlost ( který vznikl zkratkou Ostrava-Zlín) hraje trampskou muziku a oživuje málem zapomenuté kousky.

Hlavními protagonisty jsou Čestmír Johan Prymus, šerif T.O.Hell´s Deviles a Špica; příležitostně je doplňují různí muzikanti.

 

Název Zlost pro nás vymyslel před lety náš společný kamarád a známý šprýmař Čochtan ze Zlína složením zkratek našeho místa bydliště.

Špica je dlouholetou členkou trampské osady Větrný kemp ze Zlína, já jsem desítky let členem a posléze šerifem osady Hell’s Deviles z Ostravy.

Hrát jsme společně začali v podstatě náhodně, protože Špica právě potřebovala parťáka na vodu a já měl zrovna prázdniny. Pak už to vzalo rychlý spád – spousta krásných vandrů a prozpívaných romantických večerů. A tak to probíhá až dosud.

Hrajeme v podstatě všechno, co se nám líbí: od starých téměř zapomenutých písní z trampské klasiky přes písničky od kamarádů z exilu, Ryvolovky až po populární muziku z let našeho mládí.

Naše muzicírování se odbývá prakticky výhradně na běžné trampské úrovni na potlaších, nebo jen tak ve vlaku, na boudě či někde u ohníčku.

Největším potěšením pro nás je, pokud můžeme takové pěkné chvíle prožít spolu s našimi kamarády. Veřejně vystupujeme pouze velmi vyjímečně.

                                                                                                                                                                 Johan

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

kontakt: Čestmír Johan Prymus, e-mail: johanek@volny.cz

 

Historie vzniku kapely Café Industrial sahá až na počátek století, kdy se setkávají lidé s různými hudebními názory a společně tvoří hudbu, která je baví – hudbu oproštěnou od zažitých „škatulek“ a postupů.

Že to, co Café Industrial produkuje má smysl i pro ostatní lidi kolem, se ukázalo v roce 2003, kdy kapela vyhrála hudební soutěž Boomcup, pořádanou klubem Boomerang a hned poté získala cenu diváků v soutěži Setkání kytaristů. Také si zahrála na Colours of Ostrava 2004 a následně vydala první demo (2004).

Po různých personálních eskapádách, při kterých kapela nahrála další dvě dema (2005 a 2007), objížděla kluby na severní Moravě, hrála na Colours Of Ostrava 2008 a našla si zastupující agenturu, se vše ustálilo a 11.1.2011 vychází dlouho očekávané CD s názvem „Ostrovy…“ které obsahuje dvanáct písní. Hudební produkce se ujal zkušený muzikant a producent Peter Binder (Lenka Dusilová, Pavla Milcová, Vltava, StarDance aj.).

Café Industrial vám zahrají v altánku, u bazénu, na celnici, doma, pod Everestem, s Francouzema, před generátorem, na harmonium, v chlívě, na internetu, jazz, v kulturáku, z lásky, pro Maharadžu, v noci, v opojení, na promenádě, v restauraci, při svíčkách, pod třešní, U Chýlků, na vernisáži, u Waterloo, s Xavierem, v Ypsilonce či kdekoliv jinde na Zemi.

Nebojte se ničeho, fanoušků přibývá hopem a Váš klub po návštěvě Café Industrial již nikdy nebude stejný, jako dříve. Ohňová show a tisíc slonů jsou samozřejmostí.

František Kuča – zpěv a kytara
Veronika Vlčková - příčná flétna
Marcela Kučová - sopránový a tenorový saxofon
Ondřej Pyš – baskytara a vokál
Viktor Dořičák - bicí nástroje, perkuse a vokál

oficiální stránky www.cafeindustrial.cz

 

 

 

 

 

Na jaře roku 2004 nás v centru Ostravy v Target Pubu (dnešní Rock & Roll Garage) seznámil náš společný kamarád Džberry.

Hned po prvním setkání jsme zjistili, že ohledně psaní textů si dost rozumíme. Spojovala nás idea, že dobrý textař se nesmí bát škrtat. Proto jsme si hned zpočátku pomáhali a jeden druhému vzájemně proškrtali, co se dalo. Tu se škrtlo slovo, tu rým či sloka, nezřídka i celá píseň…

S pouhým škrtáním však žádná spolupráce moc dlouho nevydrží, a tak záhy vznikla naše první společná píseň – Kapesní atlas světa. Na několika vystoupeních jsme ji zkusili zahrát a zdálo se, že to našemu hraní prospělo. Proto jsme nazkoušeli i část staršího repertoáru a po nějakém čase vznikla další společná věc – Erazim Hauer.

Od roku 2006, počínaje Orlovským špagátem, tak už oficiálně hrajeme jako Sova & Slamák.

 

oficiální stránky www.sovaslamak.cz

Narodila jsem se 17.5.1968 v Ostravě a tam také pořád žiji. Od malička zpívám a mám vztah k poesii. Již v 6-ti letech jsem se svou mámou dvojhlasně zpívala u mandlování lidové písněa báseň Žltá lalia od Jána Botta jsem uměla zpaměti.

Máma, která je rodačka od Žiliny, z vesnice jménem Predmier, mi ji vyprávěla, jako pohádku před spaním. Jak běžel čas, tak jsem na základní škole zkoušela psát své první veršíky a naučila se hrát na kytaru. Obojí mi zůstalo dodnes.

Od roku 1993 jsem působila jako folková písničkářka. Kamarádi a známí mou tvorbu pojmenovali „Pocitový folk“. Pak jsem musela hraní přerušit, abych se postarala o své dvě děti.

Děti dospěly a já jsem se vrátila k tomu, co mně v životě nejvíce naplňovalo. K hraní a k poesii.
 

 

                                                                        

        

 

SLOUČENINA                                         

Jsem jen pocit.
Snad i sloučenina
z tvých chemických reakcí.
Jsem jen myšlenka,
která se mihne
a málokdy se navrací.
Jsem jen jedním zrnkem
tvých hradů z písku.
vítr, který proletí.
Jsem záminkou,
zabitím dlouhé chvíle,
písnička, která zazní
a ztichne vzápětí.

 

…

Tvůj hlas, tak melodický, zvučný,
probouzí ve mě chtění.
Chci rozmlouvat a zároveň i mlčet
s tím hřejivým zvukem, který provází
mé snění
až do ranního kuropění.
Chci, aby mne budil ten hlas,
co by hlasatel v rádiu,
který po noci vítá nás a baví,
když pijeme svůj ranní šálek kávy.
Chci, aby šeptal mi do ucha,
ten romantický, mužný.
Do nekonečna poslouchat ten hlas
a znovu a znovu cítit,
jak běhá po těle mráz.
(1996)
 

 

 

Ostravský folkový a bluesový zpěvák

 

V Ostravě, kde jsem do roku 1990 žil, jsem dostal i svou první kytaru. Byla tam  pak, asi v roce 1975  i  moje první kapela.

Bluegrassová. Z té pak vzniklo duo a opět znovu kapela. Hrála mnohem širší repertoár než jen bluegrassový, a já v ní začal hrát na kontrabas.

Počátkem osmdesátých let začala spolupráce v duu. Basová kytara a kytara. Nešlo mi o nějaké stylové zařazení, ale o propojení melodické linky mé kytary, baskytary a rytmu obou nástrojů. Duo se později rozšířilo o housle na trio.

Později jsem založil nové duo, ale to se nikdy veřejného vystoupení nedočkalo.

Ve druhé polovině  let osmdesátých jsem hrál i v rockově zaměřené formaci. Nebylo to ono, a tak jsem se pustil do hraní  baskytary v další  z ostravských kapel.

Po odstěhování se do hor do Staré Vsi, nebyl na hraní čas, protože ten jsem věnoval výrobě keramiky, kterou jsem se v té době živil. Asi to zná ale každý, kdo jednou dělal muziku. To hraní začne chybět. Dostal jsem se k bluesovým nahrávkám a ty mě nově odstartovaly.

Po téměř devítileté přestávce jsem znovu začal na kytaru. Okouzlilo mě blues ve své akustické podobě. To bylo někdy v letech 1997 – 1998. Později jsem ocenil možnost práce doma, protože za odměnu jsem si dělal pauzy na hraní. Když jsem nehrál, tak jsem alespoň blues a ragtime poslouchal. Od rána do noci. Byla to snaha dohnat handicap místa narození. Dostat do sebe co nejvíce bluesových tónů. Místo těch tónů  našich.

Sám za sebe jsem začal hrát asi v roce 2001. Ty malé muzikantské akce nestojí za zmínku, ale hned ta první větší byl šumperský bluesový festival Blues Alive v tomtéž roce.

Kromě hraní po hospodách, malých i větších festivalech ( Zahrada, Blues Alive), jsem se blues snažil propagovat i formou výchovných koncertů na školách.

Texty písní mám vlastní, ale také je pro mě píše Ondřej Bláha. U převzatých věcí se snažím najít slova, které vystihují původní obsah, byť se nejedná o překlady.

 

oficiální stránky : www.jirimiza.cz
 

Stránka se připravuje

 

 

Záznam 35 minutového  vystoupení Mirka Fojtíka a zatím neznámého kytaristy v Hudebním bazaru v Ostravě (2012)

 

  

      

 

Ostravská folková skupina

 

Současné složení skupiny:

Céline Bossu - vokály, perkusní nástroje

Jirka Martinů - kytara, vokály, perkuse, akordeon…

Ondra Růčka - klávesové nástroje, basová kytara, vokály

Milan Kratochvíl – rytmické nástroje, kytara, basová kytara, vokály

 

oficiální stránky : www.hlucnisousede.cz

hlucnisousede@seznam.cz

tel: +420 777 123 781 (Jirka Martinů)

 

….Francouzská zpěvačka Céline Bossu pochází z Lyonu. Již v patnácti letech se rozhodla pro studium polštiny, a proto se odstěhovala na sever Francie- do města Lille. Tam začala ještě během studií vystupovat v různých malých kabaretech a na místních scénách.

 

O pár let později- na cestě z fakulty v Lyonu, potkala dva mladé české muzikanty z Ostravy – kytaristu Jiřího Martinů a houslistu Martina Drozda, kteří hráli různě po Evropě v barech, na různých oslavách a na ulici. Ta nádherná, teplá a temperamentní hudba byla tak okouzlující, že se Céline musela zastavit – stejně tak, jako bezmála asi 300 dalších lidí – a musela do futrálu na housle hodit deset franků.

Dodnes je záhadou, kde vůbec našla tu odvahu (byla nesmělá a stydlivá holka), ale nicméně, přišla za nimi,a tichým hlasem se zeptala, zda by si společně s nimi mohla zazpívat jednu písničku a ať už se tomu říká lidsko-hudební symbióza anebo jinak, prostě, lidově řečeno, „padli si do oka i do not“. Každopádně to bylo osudové setkání, protože se rozhodla doprovázet je jako zpěvačka na jejich hudebním výletě po Evropě.

Tak se zrodila skupina „Loud Neighbours“ (v překladu Hluční Sousedé). Skupina vystupovala ve Francii, v Belgii, Německu, Holandsku a jinde. Její repertoár tvořila kombinace žánrů od pop-rocku přes keltské až po námořnické písně.

Časem došlo ke změně. Po nějaké době ze skupiny odešel houslista, který se rozhodl zůstat ve Francii a nyní již duo „Loud Neighbours“ pokračovalo dál v cestování a hraní. Jejích putování Evropou je zavedlo až na sever Moravy, odkud pochází Jirka a pro Céline začal tvrdý boj s češtinou.

Čas uplynul a zvítězila! Ale vyskytl se další problém: co dělat, když si telefonicky domlouváte účast na nějakém festivalu v České Republice a jmenujete se „Loud Neighbours“? Jak se to píše a jak se to vůbec vyslovuje? Proto, se rozhodli pro tu nejjednodušší variantu, prostý překlad: Hluční Sousedé (název, který mimochodem pochází z toho, že ve Francii měli za sousedy starší nahluchlý a ještě k tomu italský pár a nikoli z toho, že by oni byli hluční, i když…).

Samozřejmě, časem pocítili potřebu a chuť zpívat své vlastní písně. Proto Jirka začal tvořit hudbu a Céline psát texty. Nejraději píše v angličtině, protože myšlenky a nápady, které přicházejí, jsou prostší, bez zbytečných a pompézních metafor a díky tomu se může vyjadřovat čistěji a pravdivěji. Psát v mateřském jazyce vždy znamená riziko narušení čistoty myšlenek kvůli množství slov a obratů. Přesto ráda zpívá ve francouzštině, španělštině, polštině, ruštině a dokonce i v češtině. Jejich tvorba, balady s melancholickým duchem, jsou pozváním k útěku z každodenního života a slyšeli jsme, že jejich písně jsou dobrým utišujícím lékem v případě, že máte uřvaného šéfa anebo nepříjemné zákazníky.

Podle vyjádření jednoho z jejich fanoušků – CD „Forsaken“ dua Hluční Sousedé by mělo být hrazeno zdravotním pojištěním, protože jeho vlastníkům pomáhá usínat, relaxovat, uklidnit a oprostit se na chvíli od každodenních starostí a stresu. Víme, že se jejich CD pouští i pro navození atmosféry v jedné nejmenované solné jeskyni…

Hluční Sousedé ve velké míře spolupracují také např. s pražskou Galerií La Femme, kde pomáhají vytvořit atmosféru při zahajování různých výstav a na vernisážích. V roce 2006 se, společně s umělci a galeristy Galerie La Femme, zúčastnili 14-denního pobytu ve Francii jako hudební doprovod.

Doprovázejí také např. hudebně-literární projekty, z nichž za zmínku stojí např. vydání sbírek známých básníků, jako jsou Lýdie Romanská-Lidmilová nebo Kamila Garberová. Koncertovali také s ostravským písničkářem Mirkem Fojtíkem, hráli na různých festivalech, jako např. Open Air festival Úlety 2007 v Rožnově pod Radhoštěm, Olšany Open 2007 na farmě Bolka Polívky,na zahájení filmového festivalu v Novém Městě nad Metují s Pavlem Zedníčkem, akce na Trenčianském hradě s Bolkem Polívkou, O pohár na famotě UEFA Vlasty Redla (léta Páně 2009) nebo v prestižních restauracích, jako např. pražský Barock nebo Pravda. Pravidělně jste je mohli vídávat také v ostravském klubu Boomerang. Vystupovali rovněž v pořadu Dobré ráno s ČT a o Céline byl natočen i medailonek zařazený do programu Babylon.

….V posledních dvou letech již toto duo není duem v pravém smyslu, protože k sobě přibralo dvojici výborných muzikantů z valašského Rožnova pod Radhoštěm – Jirku Krumpocha, (kytara, rytmika, basa, piano) a Jardu Fidricha, který hudbu naplňoval libými tóny klavíru nebo baskytary. A dodáváme : Bohužel, koncem léta 2009 byl Jarda, díky náročným pracovním povinnostem, nucen skupinu opustit.

Během měsíce září jej však nahradil neméně talentovaný muzikant Ondra Růčka, který je rovněž perfektním basistou a pianistou.
S Jirkou Krumpochem bylo setkání také „osudové“. Stalo se to na jedné akci v Zašové (u Valašského Meziříčí), kde Céline s Jirkou Martinů hráli venku a Jirka Krumpoch (s nějakou tou hladinkou v krvi ) se přidal formou bubnování na pult stánku s pivem. Protože se to všem líbilo, zeptali se jej Célinka s Jirkou, zda by s nimi nechtěl hrát na bonga, slovo dalo slovo a již další den byla zkouška.

Zajímavostí je, že pivní stánek byl Jiříkovým prvním rytmickým nástrojem, dříve na nic podobného nehrál. Prostě, talent je talent a Jiřík začal pilně cvičit a dnes již s přehledem zvládá opravdová bonga, conga, činel a ještě si do toho pošlapuje na aparát s tamburínou. Jardu i Ondru přivedl do skupiny také on, poté, co bylo rozhodnuto, že se skupina rozšíří ještě i o basu. Jarda ji zvládal perfektně, a když zahrál doprovod na klavír, bylo jasné, že tyto 2 nástroje bude střídat, neboť by bylo škoda jeho talentu pro oba nástroje nevyužít. Totéž, jako přes kopírák, platí i o nynějším basákovi a pianistovi v jedné osobě – Ondrovi Růčkovi. Po jedné jediné zkoušce byl schopen odehrát první koncert a nutno podotknout, že velice dobře. Šikulka . Na akcích, kde se hraje hudba ve stylu šansonů, vystupují Hluční sousedé většinou jako duo a na ostatních akcích již jako čtyřčlenná skupina.

2. ledna 2010, ve 20.00h, bylo možné skupinu Hluční Sousedé vidět také na ČT1 v pořadu „Manéž Bolka Polívky“, kde ale vystupovalo pouze jako duo Céline Bossu – Jiří Martinů.

14. září 2010 ze skupiny odešel i Jirka Krumpoch. Za jeho nápady, snahu a úsilí v době jeho působení ve skupině mu moc děkujeme.

———————————————————————————————–
O kapele
… aneb co jste chtěli vždycky vědět a nikdo vám to ještě neřek’

 

Céline Bossu

Francouzská zpěvačka Céline Bossu pochází z Lyonu. Své první otisky ve světě múz zanechala ve městě Lille, kde v průběhu studia polštiny začala vystupovat v kabaretech a místních scénách. Po osudovém setkání s Jírou Martinů na pouličním hraní následovalo turné po Evropě. Teď již 9. rokem žije v ČR a kromě výuky angličtiny a francouzštiny se aktivně věnuje kickboxu a pěstování okurek.

Jirka Martinů

„Slunce naše – vládce náš“… Student opavské univerzity, hudebník vzešlý z ostravských hvozdů. Sotva vyfaral ze střední, už si to mašíroval s kytárkou po celé Evropě, kde s kamarádem houslistou Martinem Drozdem zakusili život a hraní na ulici, v různých barech, pubech apod… Ze svých cest si dovezl talisman vskutku pozoruhodný – nic netušící Célinku. Nevinné dítě jím bylo vrženo do ostravské džungle plné piva a havířského humoru. Společně se jako bouře přehnali formacemi jako byl Šajtar, zahráli si s legendami českého folku (např. Mirek Fojtík, František Segrado aj.) Z jeho koníčků uveďme alespoň petanque. Nebo to byl puding?

Ondřej Růčka

A máme tu Ondráška, hodný, učenlivý, čistotný…pardon… Ondra je odchovanec valašských hor (stejně jako Juráš). Momentálně studuje na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, založením je spíš rocker. Má rád sport (pasivně), pivo (aktivně) a hudbu (pasivně i aktivně). Již od útlého mládí (15 let) se proháněl prérií se svou medvědobijkou od kytaráře Macha. Své rychlé ruce a bystrou hlavu nechal promlouvat v několika rockových kapelách, z nichž za zmínku stojí zejména skupina Stetson s legendárním Stařečkem Goláňů z podradhošťa. V současnosti hraje také s kapelami Astmatick a Backtrack.

Milan Kratochvíl

Tak na tohodle človíčka by nestačila ani celá stránka Proto jen v krátkosti – Milda je muzikant všestranně nadaný. Kromě hraní na všechno, do čeho se dá bouchat, na co se dá cinkat, s čím se dá štěrkat…hraje taky na kytaru a několik dalších nástrojů. Mezi jeho nejoblíbenější zábavu patří hra na zpola vypité láhve od různých destilátů, čímž se dostáváme k jeho velké lásce – vychutnává si moků čirých a voňavých, ze všeho, co plodí nebo kvete. Když hladinka v krvi klesne, školí Milda národ ve hře na všechno, do čeho se bouchá, co cinká, štěrká…

Kromě naší skupiny Milda hraje také s kapelami Lucrezia Borgia, B.U.R.A.N.A. ORCHESTR, a Garde Lucky Rédlové. No co ještě říct… Prostě – je to naše hvězda

 

—————————————————————————————————-

Bývalí členové skupiny…

 

Jiří Krumpoch

Juřáš – Ročník 1977, v civilu prodavač hudebních nástrojů, milec čaje, vína i piva, medvídka Pú a všech jeho kamarádů. Letem světem jej bylo možno spatřit v různých hudebních uskupeních (duo s Lucií Štěpánkovou, posléze s písničkářem Pavlem Dordou či ve skupinách Lucrezia Borgia, Co kdyby ryby, Z horní, dolní na jih a dál, Garde Lucie Redlové…

Jarda Fidrich

Výborný basák, pianista a kluk s všestrannými zájmy. V současné době (2010) si ujíždí na zdolávání vrcholů všeho druhu, tzn. na horolezectví.

—————————————————————————————————-
… Napsali o nás

Velkým překvapením, nejpříjemnějším mezi kapelami, se stalo vystoupení skupiny Hluční sousedé. Zpěvačka s nádhernou barvou hlasu, hloubkami které berou dech a rozsahem až z toho běhají mravenci po zádech. Škoda jen, že si francouzské texty většina z nás nemůže plně vychutnat. Velezasloužený Krtek.
19.7.2010 – Folktime.cz

 

 

 

 

 

 

 

Stránka se připravuje

Folková skupina z Hlučína

 

Historie folkové hudební skupiny HRNEK spadá někdy do září roku 2005, kdy se sešli okolo hlavního aktéra Jirky Dihla muzikanti z již neexisující trampské kapely Adept.

V červenci roku 2005 proběhl festiválek Country víkend v Podlesí u Budišova nad Budišovkou a právě tam se setkali muzikanti ze dvou hudebních uskupení. Po odehrání svých repertoárů usedli na společné lavici a po delší pivní debatě padla věta „kapela s folkovým rysem.“ Na počátku babího léta začaly první zkoušky, kde byli přizváni další hudební výtečníci a kapela byla na světě.

Takže zase se osvědčilo učené „škatulata a fúze“ a výsledkem je HRNEK. Za dobu své existence kapela získala také pár ocenění, kdy na Trampské notě v Padochově 2007 byla oceněna 1. místem v diváckém hlasování. Také na Orlovské struně 2007 získala 1. místo v diváckém hlasování a na Notování pod Vyšehradem byla čest postoupit po 1. místě, taktéž v diváckém hlasování do semifinále, ve kterém skončil Hrnek na místě 2. a na místě 1. s písní Vlak. Nejvíce si vážíme ocenění na 34. ročníku Mohelnického Dostavníku, kde byla kapela oceněna 2. místem v diváckém hlasování.

Kapela Hrnek pořádá také svůj vlastní festiválek s názvem „Volání jara“, který již 3 roky probíhá v Country salónu Podlesí u Budišova nad Budišovkou a to vždy v únoru. Mimo to se kapela podílí také na festivalu Klokočůvek, který probíhá v lůně Oderských vrchů vždy první víkend srpnový.

No a proč zrovna Hrnek ? Kdo by neznal hrnek, každodenní ranní náčiní k čaji a kávě, či jinému životabudiči. Přesně vystihuje to, co má kdo rád a nám se to moc líbí a dokonce natolik, že jsme neodolali a dali po něm název.

oficiální stránky : www.hrnek.xf.cz

 

 

ostravská folková skupina

Pár slov o kapele, respektive spíše o  jejích členech …

… tedy o nás.

Adam
Milovník mnoha žánrů a majitel vášní nabitého hlasu a ďábelsky hbitých prstů, které na hmatníku jeho kytary jen stěží postřehnete. Neustálým cvičením se rychlost jeho prstů na hmatníku stále zvyšuje a my začínáme pomalu uzavírat sázky, kdy že dosáhnou rychlosti světla.

Už je o něm známo, že dokáže udělat písničku i z pípání mikrovlnné trouby a tudíž mu s radostí přenecháváme autorství valné většiny písní. (I když ne všechny.) Jinak také představuje  mladou krev, progresivní křídlo v kapele, které obohacuje folkový žánr o nové prvky z jiných hudebních oblastí. Poznávací znamení – jediná blondýnka mezi námi, momentálně láme srdce posluchaček JAMU.

Michal
Má na svědomí několik dalších písní v repertoáru. Většinu z nich napsal poté, co ho „něco“ bacilo (kachlička, múza, něžné city apod.).

Rušivý element veškerých společných hudebních produkcí, který s oblibou připravuje ostatním členům kapely infarktové stavy, páč má v rukávu překvápka všeho druhu. Autor „instantních textů“, které tvoří více či méně úspěšně právě v okamžiku, kdy zapomene „oficiální text“. Poznávací znamení – interpret hlasových poloh, které mu zbytek kapely s radostí přenechává. Pokud zrovna nehraje, nezpívá  nebo nekomentuje, uvidíte ho nejspíš „přihýbat si“ z nějaké té minerální vody.

Jirka
Držitel největšího počtu funkcí v kapele a člověk, bez kterého bychom nemohli fungovat. Kluk pro všechno: organizátor, logistik, technické zabezpečení, řidič, závozník, ale také příležitostný textař a skladatel. Odbourává na jevišti nejen sebe, ale rovněž i zbytek kapely. Poznávací znamení – kryje se za nabobtnalými houslemi, zpravidla na pravé straně pódia (z pohledu publika) a pravidelně zažívá infarktové stavy z toho, co mu zase na koncertě vyvedeme. Odmítá naše výzvy o sólový zpěv a je ochoten se k něčemu takovému propůjčit pouze v případě, že dělá svým doprovodným hlasem“křoví“.

 

oficiální stránky – www.nadarmo.cz