INDIE – Renáta Moskalová
28.3.2012INDIE
O té se mi ani nesnilo, ale dala jsem si na net inzerát, že hledáme spolucestovatele pro snížení nákladů. Ozvali se mi Vláďa s Katkou, kteří už měli koupenou levnou letenku do Indie. Dokonce plánovali půjčit auto a vše si projet sami. My auto při cestování preferujeme, takže slovo dalo slovo a už jsem hledala info o Indii a cestování autem. NENAŠLA jsem nic. Proto to bylo velké dobrodružství. Přeci jen řídit v Indii je hluboký zážitek. Já jsem sice neřídila, to s gráciií svedli Jirka s Vláďou.
INDIE pro nás byla velké dobrodružství. Proč dobrodružství ? Asi jako jediní jsme se rozhodli v Indii přesunovat zapůjčený autem, které jsme si sami řídili. Pokud se rozhodnete přečíst tento cestopis celý, zpočátku Vás čeká poznání místní dopravy proložené návštěvou památek ve Fethepuri Sikri a Tádž Mahálu v Agře. Následuje dobrodružný přesun do Varanasi. Ve Varanasi se nám opravdu líbilo a také jsme si potřebovali odpočinout, takže jsme zde zůstali 2 noci. Následovaly opět historické skvosty, tentokrát Khajuraho a Orcha a poté trocha přírody v Národním parku Ranthambor. Tam jsme byli dost zklamáni, ale pak nás okouzlil Jaipur a Ambér.
Dillí jsme se vyhli, škoda, ale na další město už jsme neměli sílu ani čas. Dopravní zácpa nás odradila od cesty do centra. V každém případě, bylo to krásných 9 dní, které se nám po měsíci doma stále vrací, vzpomínáme na ně, zdá se nám o prožitých situacích a určitě se do Indie zase někdy vrátíme. Pro začátek jsem si už koupila Lonely Planet – jižní Indie. Určitě by se nám líbilo projet západní část, směrem k moři, Jodpur, Puskar, Bombay, Elora, Goa …… prostě kamkoliv.
Přípravy na cestu:
Musím říct, že jsem přečetla snad všechny informace a cestopisy, které kdy kdo na net pověsil. Hledala jsem dokonce i v angličtině, jelikož na českých stránkách jsem nenašla NIKOHO, kdo by byl takový šílenec, jako my. Vláďa měl v plánu projet Indii zapůjčeným vozem a jelikož i my to tak děláme na našich cestách, nic jsme nenamítali. To jsem ovšem ještě nevěděla, že takto po Indii ještě nikdo necestoval, jen pár motorkářů na motorkách a na jedněch angl. stránkách mi sestra našla holku, co v Indii žila nějakou dobu, pak si auto půjčila, ale druhý den to vzdala. Zkrátka, všichni mi psali, že jsme blázni, ale že nám přejí hodně štěstí a máme se pak ozvat, jak to dopadlo.
Na základě všech přečtených informací jsem do Indie odlétala s přesvědčením, že se zákonitě musíme nabourat nebo někoho přejedeme, skončíme v indické base, že nás okradou, onemocníme nějakou malárií, svrabem, AIDS, že někde zabloudíme, že se nemáme žádného Inda ptát na cestu, jelikož nám poradí jistojistě špatně, protože nechce být za hlupáka, umřeme a už se domů zkrátka nevrátíme.
