Novinky na Váš E-mail

AKCE V OSTRAVĚ

Kalendář událostí

Červen 2018
Po Út St Čt So Ne
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Nadcházející události

  • Nejsou žádné události.

AKCE V OKOLÍ

Historie

Na téhle stránce najdete  střípky z historie WESTERNŮ  a FORT YUKONŮ, které jsme začali pořádat v minulém století v roce 1987 a letos v roce 2014 jsme se dopracovali zhruba k číslu 21.

 

Postupně se pokusíme doplnit vzpomínkami ostatní akce, mějte prosím shovívavost s dobovým slohem. Místy se jedná o hororovou záležitost.
Články byly publikovány kdysi dávno v trampském časopisu Cesty. Sepsal starosta Sam Bunny alias Zajac

 

 

2. Western bál – 21.- 23.10.1988 Vendryně

Tento Western pamatují z lidí, kteří ještě jezdí na Westerny, Yetti, Jana, Pískle a Chroust, celkem na něm tenkrát  bylo asi 30 lidí. Konal se v hájence ve Vendryni, protože chatu z minule nám už nechtěli půjčit. (to se opakovalo asi 5 let a Westerny se pořád stěhovaly. Namlouvali jsme si, že alespoň nejsou stejné.) V pátek se dělala výzdoba  a sedělo u ohně a v sobotu přijela většina lidí.

Dopoledne jsme část poslali pro kapely  a ostatní se různě flákali. Odpoledne probíhala bojová hra a rýžování zlata. Na něm bylo zajímavé, že probíhalo v takovém potůčku, spíše stoce, který tekl asi půl metru od asfaltové silnice. Na bojové hře o šišku salámu byl nejlepší zase závěr, kdy se obránci zabarikádovali v chatě a gumičkami zneškodňovali útočníky. Když jim došly, polívali soupeře ze střechy vodou a když došla voda, házeli po nich hrnce.

K večeru se venku udělal oheň a pověsila výzdoba. Nejlepší byl asi 10 m dlouhý nápis Westernový bál. Večer hrály kapely Blaf a Stopy v písku, kteří si samy říkaly Stopy v pysku. Na začátku bálu bylo představování, kdy se každý představil a něco o sobě řekl. Bylo to tak dobré, že by se to mohlo zase zavést. Pak se tancovalo a v mezidobí jsme se s Jackiem poprali o Nčo-či. Mělo to být jen takové jako, stylové zpestření bálu. Poté, co jsem Jackiemu omylem jednu ubalil přímo na bradu, nějak zapomněl, že je to jen tak a tekla i krev. Další událostí bylo, když Chroustovi, který hrál na housle, spadly parohy na jeho hrozně drahé housle a udělaly do nich díry.

Vrcholem bálu bylo vykradení banky a oběšení zločince Indiána.  Řeklo se „všichni ven, bude poprava“, z okna se z kazeťáku pustila Harmonika a poprava začala. Celkem se vydařila, každý byl v šoku, když se špalek podkopl. Jak ale Indián visel, lano se uvolnilo  a vypadal jako oběšený horolezec.

K ránu se promítaly diáky, což už si nepamatuju a hrály společenské hry. Hrát se šlo dva dny asi v 5 ráno. Protože jsem v té době ještě hrál  závodně fotbal, v 6 ráno jsem odjel na zápas. Než jsem dojel do Ostravy byl jsem tak tuhý, že jsem nemohl ani chodit, natož běhat. Můj výkon po 2 probdělých nocích byl opravdu trapný a spoluhráči na mne pokřikovali „zpomalený film“. Jenže pak se ke mně přimotal balón, kopl jsem, dal gól, pak málem druhý a vyhráli jsme 0:1 po soupeřově drtivém tlaku. Při odchodu ze hřiště mi jeden fanoušek dojatě tiskl ruku, že mi děkuje a že to bylo výborné. Takový to byl Western.                                                                            Zajac

 

 

 

3. Western bál – 28.9.- 1.10.1989  Čermná ve Slezsku

Tomuto Westernu předcházela brigáda, z které si toho moc nepamatuji, až na to, že jsme pořád dělali kůly  pro několik týpí a že jsme se strašně pohádali o to, kde budou mít Indiáni tábor. Nakonec  měla skupina asi dvaceti indiánů svůj tábor na místě, kde míváme výroční ohně. Kovbojové  (asi třicet) měli jako základnu chatu u  Rohlíka asi kilometr daleko.

V pátek večer jsme postavili náš indiánský tábor, který měl kromě týpí i saunu, na tu jsme byli zvláště hrdí. Večer jsme trávili v našem táboru u indiánských písni a tanců. Celý Western probíhal jako boj indiánů proti kovbojům, s tím, že se bojovalo gumičkami, v noci obránci likvidovali útočníky plácnutím.  Kovbojové zvolili taktiku zůstat u své pevnosti a indiány nenapadat. My indiáni jsme se snažili útočit, ale v noci to bylo těžké. Dodnes živě vidím, jak jsme se ve tři hodiny ráno plížili a snažili oklamat stráže. Neúspěšně.  Druhé křídlo indiánského útoku počkalo, až obránci usnou a pak jim asi ve čtyři hodiny ráno vhodili do chaty šest dýmovnic. Kovbojové byli v okamžiku venku a vesměs vypadali dost naštvaně. Taky nám to druhý den pěkně vrátili. Přes den nikdo moc neútočil a teprve k odpolednímu jsme se my Indiáni vydali k obrovským útokům a pevnost víceméně dobili. Několik  z nás se dostalo dovnitř a asi hodinu drželi chatu proti veliké přesile.

Každý měl tři životy a po ztrátě života měl zůstat ležet, nehýbat se a dělat mrtvého, napočítat do sta. Měl. Zde jsem se dožil těžkého zklamání, když kovboj Kopítko, místo aby ležel, tak seděl, jedl a radil svým spolubojovníkům, kde jsou nepřátelé. Jako by mi Kopítko rozbil oblíbenou hračku, protože dodržovat pravidla  umření měla být svatá povinnost. Tento šok byl znásoben tím, že zatímco jsme dobývali pevnost kovbojů, tak nám trestná výprava (za dýmovnice) srovnala náš tábor se zemí. Týpí, které nám daly tolik práce ti mizerové zbourali, novou, ještě nevyzkoušenou saunu rozebrali tak, že jsme ani nenašli místo, kde původně stála. Vzhledem k tomu, že jsem neměl náš tábor vyfocen, tak mě to dost nakrklo.

Během boje bylo možno zajímat zajatce. Ovšem dostat se do zajetí nebyl žádný med, protože pak měl člověk postaráno o program. Mučednický kůl. Docházelo tak k zajímavým situacím, že se bojovníci, když to vypadalo, že mohou být zajati, raději  zasebevraždili a ztratili tak pouze jeden život.

Skvělé bylo, když pět kovbojů zajalo Jeffa a při přivazování ke kůlu, nešťastnou náhodou vystřelila Johnovi puška, Jeff dal život a s vítězoslavným úsměvem odešel středem a chudák John to pak od ostatních pěkně schytal. Zajatce bylo tudíž nutno chytat rychle a chytře, aby nespáchali harakiri.

No a večer country bál s Hottgrassem, ještě komická scénka se svatbou, zastřelenou novomanželkou a odsouzeným vrahem. Náhodou soud byl docela dobrej.

Na a už si toho moc víc nepamatuji, jenom že tenkrát se některé situace jevily dost vypjaté, ale dneska to je děsná sranda.

Takový to byl Western.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Podzimní ozvěny 2011(Zdeněk Praus) najdete zde