Prosinec 2000 – Tempo di vlak, Sluníčko, M.Kovářík

Sluníčko (něco o kapele)

Vocalně instrumentální seskupení “ SLUNÍČKO “ vzniklo asi před sedmnácti lety v městě Bohumíně. Členové této hudební skupiny ani ve snu netušili, že toto seskupení vydrží tak dlouho. S počátku nás ve Sluníčku bylo asi dvacet členů. Časem se zvýšenou náročnosti na vocalní preciznost a hudební poctivost se počet členů s užil na dnešní počet. Tj. pět hlasů a jedna kytara .
Já jako nejstarší člen kapely (o 1,5 generace) jsem demokraticky nastolil režim MAKARENKO. Ač je to neuvěřitelné vycházel jsem s trampské muziky.
Vzorem pro vokální začátky byla stará trampská muzika třicátých let.
Písničky Jardy Mottla, skupiny Červánek. Písničky TO. Stracenka a mnoho dalších již možná zapomenutých. To byla moje představa o vokále.
Samozřejmě jsem také jezdil každý víkend na vandry a nasával atmosféru být s kamarády u ohně hrát do pozdních hodin všechny známé i neznámé songy.
Musím přiznat, že člověk na to všechno co zažil s kamarády na vandru v životě
nezapomene. Tím chci říct, že všechno to co jsem na vandrech dostal do duše (a vy co jezdíte víte o čem mluvím) předávám dal v podobě muzicírování.
Je pravda, že skupina Sluníčko už dávno nezpívá trempskou tvorbu, ale je pravda, že ve všem co děláme zůstala ona nasátá trampská poctivost a smysl pro všechno hezké kolem nás.
Hodně lidí se nás ptá proč se jmenujeme sluníčko? Ten název vyšel sám. Až časem jsme si uvědomili a čím dál víc uvědomujeme, že tento název je na místě.
Ani si neumím představit, že bychom měli mít jiný název. Sluníčko je jaro, léto, podzim i zima. Po celou tu dobu je život a rodí se nový. A k životu slunko potřebujeme ať chceme či nechceme. Teď myslím slunka na nebi.
Takže, jestli jste někdy slyšeli zpívat skupinu “ Sluníčko “ a na chviličku vás zahřála na srdíčku, tak to jenom proto opravdové slunko na nebi.
Slibujeme, že se vždycky budeme jmenovat SLUNÍČKO.

Než dokončím tento výplod chorého mozku, tak bych vám všem chtěl říct,
Nenechte si nikdy, nikdy vzít to co jste prožili a zůstaňte věrní tomu, čemu tak věříte. Přírodě a ŽIVOTU v ní. Vzpomínky a návraty jsou moc smutné.

Za Skupinu Sluníčko : Ota ( Bubu ) Maňák, Lenka Maňáková, David Maňák, Radka Kadlíčková, Láďa Kadlíček a Petr Kasan    

                                                                                                           Ahoj !

Na předvánoční zkoušce Tempo di vlak.

…Tak tu máme prosinec, zima nikde, po sněhu ani památky, jeden by neřekl, že za chvíli budou vánoce. A přece…
…Vracím se setmělým podvečerem domů. Nemůžu zabloudit. V dálce vidím světýlko – hvězda v kuchyňském okně září do daleka. Odemykám dveře a cosi mi vklouzne do nosu. Náš domek u trati voní jako perníková chaloupka. Aby ne – vždyť se tady peklo přes dvě stě houslových perníčků pro všechny, kteří přijdou v předvánočním čase za pěknou písničkou či povídáním. Z obývacího pokoje slyším známé hlasy, ladí se nástroje, brzy začne zkouška. V dětském pokoji se to hemží dětmi. Zajícovic Linda a Tim, Brumlovic Kuba a domácí Verča s Bertíkem – o všechnu tu drobotinu se stará AlíK, Strašidlo – i Zajac má své zásluhy (uspává v autosedačce toho nejmladšího). A my hrajeme a dopilováváme a měníme hlasy a vymýšlíme texty a u toho všeho myslíme na Jirku (našeho kytaristu), který je teď v nemocnici a je nám líto, že na vánočním koncertě nebudeme všichni spolu. Tu se zaposloucháme – chodbou poskakuje Verča a svým jemným, vysokým hláskem si notuje předzpěv jedné písničky. Hm, dobrý, pokyvuje hlavou Bruml – to už Verunka zpívá „Tuláku, co jdeš krajem vánočním…“ a do toho se jako kulisa otevírají dveře na WC, bouchne záchodové prkýnko a následuje…(tyto zvuky nebudu popisovat). Prostě taková vánoční atmosféra tady panuje – nemůžeme se udržet a dostáváme záchvat smíchu.
…Na Kubíčka jde spaní, je uložen v kočárku do koupelny, jediná klidná místnost v tomto domě. ( Cowboyův návrh, že by Kuba mohl spát ve vaně – neprošel). Sdělení, že naše děti se dnes nemohou umýt vyvolává obrovský jásot a nadšení (to mají asi po tatínkovi).
…Do ticha po závěrečném halelujá osadní koledy zazní jakoby ozvěnou halelujá odněkud z chodby. Že by se Kubíčkovi v naší koupelně nelíbilo? Už to tak bude, stejně je čas se rozloučit a za pár dní…posaďte se a mějte se – jak jinak než vánočně.
                                                                                                           Ája
 

Listopad 2000 – Tempo di vlak, Miloš Dvořáček (Hradec Králové)

Miloš Dvořáček

Host večera Miloš Dvořáček – kytarista, skladatel a vyhledávaný studiový hráč, kterého si lidi dlouhá léta spojovali s Pavlem Dobešem. V současné době vystupuje s Wabi Daňkem a jako host vystupoval také na turné Věry Martinové, se kterou se podílel i na její desce. Ve Folk a Country 12/96 jsme přečetli: A co Tvoje vlastní deska? „No… Wabi Daněk i Věra Martinová říkali, že je za pět minut dvanáct, že mám na to ještě pět minut a že mne oba dva dotlučou k tomu, abych si tu desku udělal. Já si furt říkám, že jsem mladej kluk, že mám ještě čas. Ale dojde asi k tomu nejhoršímu, oni mě k tomu dotlačej.“

a taky hodně povídal

Kamarádka Vega napsala o Tónech cest

Ve svém mládí jsme nadšeně bojovali o vstup na Karvinský totem, na Portu a podobné téměř polozakázané akce. Pak přišla dlouholetá pauza, budování rodinného hnízda, děti, existenční povinnosti a po téměř dvou desetiletích při návštěvě Porty hluboké zklamání, jak moc jsem zestárla, že se hudba posunula úplně jinam (což by bylo vývojově pochopitelné), ale zmizelo to nádherné pouto mezi jevištěm a hledištěm, teď často poloprázdným.

Občas se ozvou Bruml nebo Zajac s pozváním na Trampský guláš, na Western nebo k ohni. Posledně nás z „venkovského panelákového sídla“ vytáhli o nastávajícím weekendu do Ostravy do klubu Gama, kde pořádali Tóny cest.

Se smíšenými pocity jsme koukali na typickou stavbu socialismu uprostřed betonu. O to víc nás příjemně překvapil malý útulný sál uvnitř. A když večer zahájila pořádající kapela Tempo di vlak, jako bych se vrátila po časové linii do svých …nácti. Písničky voněly lesem a dálkami, promítané diapozitivy z kapelních toulek po pódiích, i z vandrů vhodně zpívání doplňovaly. Čendův pohotový jazyk uváděl na prkna, která znamenají svět, postupně různé hosty, nedovolili nám, posluchačům „usnout na vavřínech“. Vytvořila se nádherná pohoda, která maže hranici mezi těmi, co baví a těmi, co se nechávají bavit, neberu se smrtelně vážně překlepy, všechno je otočeno v žert, trošku hecu, improvizace, třeba i nečekaní hosté. Paradox. Uprostřed betonového města jsem si připadala jako na vandru.

Jestli si myslíte, že přeháním, zvláště Vy, kteří jste zažili nadšení sedmdesátých let a rádi jste se brouzdali ranní rosou, takže znáte, o čem tady píšu se přesvědčit. Třeba do tohoto klubu 10. 11. nebo 8. 12.

P.S. Za pohlazení po duši děkuji pořadatelům (taky za buchty pro všechny) i hostům, Sluníčku, kteří jsou hodni svého názvu, Jirkovi Králíkovi, že mě opět navodil dilema – cvičit nebo své housle rozdupat, BG stylu, Mlokovi, Pavlu Kneblovi, atd.

Z kroniky Tempo di vlak.

Nevím jestli je měsíc dlouhá nebo krátká doba, ale tenhle poslední od „Tónů cest“ byl pro nás zatraceně dlouhý. Kromě toho, že podzim balí kufry, protože ze stromů není pomalu co shazovat a babí léto v Beskydech skončilo právě odjezdem našich žen z těchto hor, se udála pro nás velmi příjemná událost. A to koncertování s Nezmary a  Mikim Ryvolou. Nejen že jsme jako předkapela nerozehnali žádné diváky, ale nakonec se z toho všeho v Gamě vyklubal moc fajn večer, který pokračoval do ranních hodin v hospůdce pod pivovarem. Poznali jsme, že Nezmaři a Miki jsou vlastně taky lidi jako my a navíc že jsou to lidi moc fajn. A co se týče muziky, kterou dělají Nezmaři i Miki Ryvola, je to pro nás obrovská zkušenost a samozřejmě taky  inspirace.

K další zajímavé události došlo před týdnem. Naše spřátelená kapela Sluníčko nám navrhla, že bychom mohli spolu s ní vystoupit na dobročinné akci v kostele v Bystřici nad Olší. Vzhledem k tomu, že jsme v kostele ještě nehráli, vzali jsme to. Zajíc nám k tomu řekl, že už není příliš mnoho míst, kde jsme nehráli a příště by to mohlo být třeba na koupališti. Každopádně atmosféra kostela na nás silně zapůsobila a trampská kapela zvyklá hrát na nádražích, u ohňů nebo v klubech byla takováhle malinká. A takhle nějak jsme i vystupovali. Naštěstí křesťané jsou tolerantní a ve své bohaté historii přežili i horší věci. Nakonec tleskali a byli na nás hodní i přesto, že ten klacek Cowboy si v tomto svatém prostředí ani nesundal svůj klobouk. Na závěr akce byla večeře a posezení s hosty a účinkujícími. Namátkou vyberu : paní Dzurindová – manželka předsedy vlády Slovenské republiky, náměstkyně velvyslance SR v ČR, operní pěvec – sólista opery Slovenského národní divadla, Zajíc, Tempo di vlak a další.

                                   Kdo ví kam nás osud ještě zavějě.

                                                             Ahoj  těší se na vás     Bruml     Za Tempo di vlak

Září 2000 – BG Styl (Ostrava)

O vzájemném setkávání

Pokud jste si to ještě neuvědomili proč jsme všichni tady, tak pozorně čtěte těchto pár následujících řádků. Možná dostanete odpověď, proč ty všechny Guláše, Tóny cest, Dakoty …

Se vzájemným setkáváním to všechno vzniká a taky zaniká. Lidé potřebují být spolu a k setkání bohužel potřebují nějaký důvod. Málokdy se sejdou jen tak. Tak tedy hurá na Dakotu, Guláš, Tóny cest a vůbec na vandry, výlety do přírody. Něco pěkného si poslechnout, trochu se poučit nebo si jenom tak pokecat o tom co bylo a ještě lépe o tom co bude. Partu dělá společná budoucnost. Doufám, že k tomu všemu alespoň trochu přispějeme.

Tak se tedy dobře bavte, protože my se bavíme určitě dobře.

                                                            Za všechny organizátory  Bruml

Tempo di vlak bez Jirky

U BG Stylu

Přesto, že se pomalu bliží půlnoc, zmobilizoval jsem své svědomí a posílám mejlíkem Zajacovi a jeho rodinnému týmu, několik slíbených slov o kapele… Koneckonců mám mít určitě radost, když se o naši kapelu zajímají novináři a kór, jedná-li se o základní regionální plátek – Průvodce večerem Tóny cest.
Na úvod Vám musím oznámit, že pokud čtete tyto řádky ještě před započetím pořadu – uslyšíte pravděpodobně tohle všechno ještě alespoň 2x během programu. Důvod je prostý.Pořadatelé mi letos opět svěřili průvodní „bláboly“ na těchto muzikantských setkáních. A tak dnešní večer, kdy zde hraje i kapela BG Styl, ve které také hulákám některé songy, budu mít dvojí roli. Kecat o kapele a pak kecat v kapele….
Nuž tedy, pojďme směle na to. BG Styl právě zastihujete v období obrovských členských přeměn. Ovšem zklamu rovnou ty dívky, které by bláhově očekávaly nástup nějakého mladého, ztepilého jinocha, nejlépe panice,se vzrušujícím hlasem v hrdle a svůdným pohledem v modrých očích. Ta změna se vyznačuje sjednocením názorů na báječný život manželský, po boku milující a milované bytosti. Ano, ano, je tomu tak a těžko už na tom něco změníme. Tady Jirka „Halelujah“ Mitrych do toho „praštil“ už někdy během prázdnin a náš poslední mládenecký mohykán Aleš, se chystá ukončit svůj šťastně svobodný, bujarý život již tuto sobotu v 11 hodin v Bludově – během pečlivě utajovaného obřadu.
Co dodat? V kapele konečně zavládne rovnoprávný vztah, jelikož si už žádný z nás nemůže dovolit vymlouvat se na zkouškách kapely, že si jej žádná nevezme, bude-li on s námi stále jezdit po republice jako komediant…… (Dámy snad prominou – většinou se jezdí tzv.“bez bab“!)
A kde se tedy pořád tak flákáme po světě?

Tak v červnu to bylo např. BANJO JAMBOREE ve Strakonicích.Bluegrassová hudba zaplavila scénu letního kina od pátku až do neděle. Kapely se střídaly jedna za druhou a bylo co poslouchat. Vždyť se sjela bluegrassová špička České republiky. Škoda každého ucha, které si nechalo ujít tenhle jedinečný podnik. V neděli odpoledne všechny uchvátil svým výkonem Charlie McCoy – skvělý americký hráč na foukací harmoniku. I my jsme prostě museli zůstat, i když to znamenalo návrat domů až po půlnoci.

Na Slovensku v Brezne se konal super mejdan „Country za mestskou stodolou“. Měli jsme tam pár kamarádů už dříve a snad se nám je pro vás podaří taky někdy dostat k nám na Moravu.

Sice deštivo, ale příjemně lidsky bylo na dalším ročníku Jesenického nuggetu, kde pro jistotu byli diváci s námi pod střechou na zbrusu novém pódiu. Organizátoři se skutečně vytáhli. Jeviště voní dřevem a je skutečně nádherné. Po skončení country bálu jsme (někteří a zcela výjimečně) v hospůdce hráli až do rána. Nebudu zapírat, že jsem byl ráno odhalen, jak pendluju za barem z důvodu totální indispozice místního personálu. Hold všichni neunesou tíhu a sílu pařby BG Styláků….

Na koncertech v Polsku jsme podpořili naše národní mužstvo „drvoštěpů“, kteří tam bojovali na Mezinárodní soutěži dřevorubců v BOBROWE a vybrali si nás za svoje maskoty. Móóóć pěkná besídka!

Po festivalu Na Pomezí, Bluegrassové pouťi, Country bálu v Jevíčku a kdoví kde všude, jsme se nakonec zčuchli s „Tempákama“ v Mohelnici na Dostavníku a jak je vidět z dnešního dalšího setkání, tak nějak jsme rádi spolu. Doufám, že i Vám milí zlatí, se tato kombinace zalíbí a ucho pohladí.

                                                        Hezký večer Vám přeje za BG Styl
                                                                                                                    Čenda

   …a v neděli

Si krásně užívám, možná poslední nádherný podzimní den letošního roku. Slunce, putující nízko nad obzorem, nás prohřívá jako v parném létě a rozsvěcuje milióny malých lucerniček oranžových březových lístků, které se letos vybarvily do nádherně sytých barev,  díky teplému, suchému podzimu. Ty penízky zlatého deště nám šustí pod nohama a my sajeme jejich energii plnými douškami. Kontrast, tmavě zelených sosen vyrůstajících k nebi na pískovcových stěnách, tomu dodávají ten správný punc…

                              Cowboy, Roverky CHKO Kokořínsko 6.11.2011  12.00 hod.