Řeky, moje řeky – Cesta vodáka a ekologa po řekách kolem světa… Otakar Štěrba
6.2.2014Otakar Štěrba je horolezec a cestovatel, který uskutečnil řadu prvosjezdů asijských řek a vedl první českou vědeckou expedici do Himalájí. Země bývalého Sovětského svazu navštívil více než 50x.
Je průkopníkem českého expedičního vodáctví. S přáteli v 70. letech sestrojil legendární nafukovací plavidlo Matylda.
Po roce 1991 uskutečnil zcela mimořádný projekt obeplutí světa po řekách.
V malých lodích sám nebo s manželkou Dinou přejel takřka všechny kontinenty, včetně tzv. Severozápadní cesty, považované za nejtěžší námořní plavbu.
Řeky, moje řeky – Cesta vodáka a ekologa po řekách kolem světa… Otakar Štěrba
—————————————————————————————————————————————————-
prof. RNDr. Otakar Štěrba, CsC., Hynkov
(Česká republika, *1933)
Vystudoval přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor zoologie. Je uznávaným odborníkem na hydrobiologii.
Otakar Štěrba je horolezec a cestovatel, který uskutečnil řadu prvosjezdů asijských řek a vedl první českou vědeckou expedici do Himalájí.
Své poznatky vtělil do osmi vědecko-populárních knih, populárně-naučných filmů, výukových televizních pořadů a množství odborných přednášek.
Své zkušenosti využil při založení Katedry ekologie v roce 1990 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého jako prvního vysokoškolského učiliště tohoto oboru u nás.
V roce 1991 byl jmenován prvním profesorem ekologie.
Zavedl odborné studium („Ochrana a tvorba životního prostředí“), které ve stejné podobě postupně převzaly všechny přírodovědecké fakulty ČR. Katedru ekologie vedl od založení do roku 2000, kromě let 1990-94, kdy zastával funkci děkana fakulty.
———————————————————————————————————————————————————–
Cesty Otakara Štěrby po roce 1991
1991 Olomouc-Amsterodam – Praha 35 dnů, 3 084 km
1992 Krakow-Čukotka (ze střední Evropa do Tichý oceán) 13 528 km, loď 500cm, sklolaminát a dřevo, motor Mercury
1993 Severní amerika
1995 severní Amerika 2
1996 Severozápadní cest
Jižní Amerika
V celé své činnosti usiluje Otakar Štěrba o obnovení přírodní rovnováhy. Významný ekolog Otakar Štěrba na cestách po světě s oblibou dokumentuje životní prostředí pomocí kamery, zvláště v oblasti kontinentálních vod.
První režijní dokumenty Velká řeka (1980) a Velké krajinné ekosystémy (1981) vyrobil ve spolupráci s Krátkým filmem Praha. Následně začal spolupracovat s Československou televizí jako režisér dokumentů Československé ženy v Himalájích (1985) a Přelidněné Himaláje (1985).
Pracoval jako odborný konzultant na celovečerním filmu Zdeňka Sirového Cesta na jihozápad (1989). Také se podílel tvorbou scénáře na pětidílném seriálu Zeměpis světa – Příběhy z ostrovních říší Tichomoří (2002). V letech 2005 až 2007 v Pákistánu natáčel a režíroval dokumentární film Nemocnice na konci světa (2008), který v jeho tvorbě vyniká svou humanitární stránkou.
Otakar Štěrba za celý svůj dosavadní život prošel mnoha rolemi, všechny však spojuje vztah k přírodě a krajině:
V roli dlouholetého dobrovolného pracovníka ochrany přírody inicioval a neúnavně a paličatě s několika dalšími kolegy po 16 let prosazoval myšlenku ochrany posledních zbytků přírodní řeky a luhu Litovelského Pomoraví, až ke konečnému vyhlášení za CHKO.
Když se toto dílo podařilo, vytýčil si další zdánlivě neuskutečnitelný cíl a dotáhl ho k vítěznému konci: tím cílem se stala reintrodukce bobra do české přírody.
V oblasti ekologie jako vědy vypracoval studijní plány a prosadil založení vůbec prvního odborného studia životního prostředí v ČSSR – na Univerzitě Palackého v Olomouci, která se tak v r.1977 stala první vysokou školou, kde se začala vyučovat Ochrana a tvorba životního prostředí jakožto obor.
Toto jeho úsilí pak vyvrcholilo v r. 1990, kdy se stal zakladatelem a vedoucím první samostatné katedry ekologie v republice, a také byl v r.1991 jmenován vlastně prvním profesorem ekologie u nás…
Poté Štěrba upřel svou pozornost ke krajinné ekologii, konkrétně se naplno začal věnovat tematice říční krajiny, neboť stav říčních krajin se stává globálním problémem na úrovni problémů atmosféry, oteplování klimatu nebo světového oceánu. Navázal tak na své dřívější objevné hydrobiologické práce v říčním „podzemí“- tedy v říčním hyporeálu, vyslovil svoji teorii říční krajiny a říčního kontinua a rozvinul myšlenku fungování této svébytné krajiny do praktických konsekvencí ekologické protipovodňové ochrany v území podél řek (kterého je neúnavným propagátorem).
Téma říční krajiny zcela vyplňuje jeho život: je sžitý s řekou jako rybář i jako vodák a cestovatel.
Postupně během let poznal řeku coby fenomén osobně na všech kontinentech. Některé velmi osobně a doslova na ostří nože. Odtud pramení jeho sisifovské úsílí o záchranu a rehabilitaci řek v očích společnosti, což činí svou pedagogickou a i svou publikační činností.
V obou využívá i svou další vášeň, kterou je filmování.Prostřednictvím svých knih a filmů se snaží sdělit a vyburcovat společnost ke změně vztahu k řekám a jejich krajinám.
Vedle vědeckých prací či obsáhlé monografie s tematikou krajinné ekologie a biodiverzity, se zaměřením na říční krajinu, je na druhé straně i autorem několika vědeckopopulárních knih a jeho filmová tvorba s krajinně ekologickými tématy byla oceněna festivalem Ekofilm Ostrava i festivalem Scholafilm Brno.
Knihy a filmy se zabývají osvětlením a popularizací ekologické problematiky, včetně krajiny.
Témata zpracovává se vzácným metodickým přístupem, schůdným nejen pro potřeby ekologické výuky studentů-odborníků, ale i laické veřejnosti.
zdroj:internet