Bratr proti bratru ! Rozhovor s nájemným střelcem – Payrezem
8.4.2013Vítáme s radostí opět a zase všechny naše pozůstalé věrné čtenáře v novém roce a přejeme jim, aby už nezažili divoké, krvavé a na změny bohaté období měsíců uplynulého starého roku.
Tragické události sice poznamenaly život ve městě,ale budova naší redakce ještě stojí, vše je v nejlepším pořádku. Jen tak na okraj. Při sčítání obyvatelstva města se dospělo k číslu, které bylo velmi nízké ve srovnání s počtem krav volně pobíhajících ulicemi Bakersfieldu.
BRATR PROTI BRATRU ! ROZHOVOR S NÁJEMNÝM STŘELCEM
Stává se zřídka, že na obou stranách bojují proti sobě rodní bratři. Ve střetu mezi rančery Vichemem a Bunnym došlo k tomuto poněkud neobvyklému jevu. Pro Vichema pracoval honák Lucas Payrez a pro Bunnyho jeho starší bratr Paul Payrez jako nájemný střelec.
Jelikož jsem střílel pro Bunnyho požádal jsem ho o rozhovor Paula pro náš list. Přináším tady čtenářům zpověď muže, kterého živí jeho zbraň.
R.H. – Proč jste se stal nájemným střelcem ?
P.P. – To máš těžký, někdy k tomu přijdeš jak slepej k houslím. Když jsem byl mladej, dělal jsem kovboje. Byl jsem takovej nevycválanej, hned jsem chtěl někomu rozbít hubu, když se mi nelíbil.
Jednou v báru jsem pil svoji skleničku, když se objevil chlap, kterýho jsem neznal. Vypadal jak opravdovej bouchač. Kouk se na mě a že co to tu pocucává za cucáka. Já se tehdy dost namích a on se přitom votočil ke mně zády a povídal si s barmanem. Tak jsem ho prásknul. Svalil se pak mrtvej k zemi. Všichni byli jak opaření. Šerif mi pak řek, že jsem zabil Williho Irona, známého lovce lidí. No a od tý doby se stalo jaksi samozřejmostí, že když potřeboval někdo někoho sejmout , tak mi dali vědět.
R.H. – Nemáte strach, že v nějaké přestřelce narazíte na bratra? Budete po něm střílet?
P. P. – To, že brácha je na druhý straně, jsem se dozvěděl, až jsem si plácnul s panem Bunnym. Von mi pak řek, a že prej, co budu dělat. Pěkně mě tím dožral, a jestli budu mít bráchu na mušce, tak nevystřelím. Vždyť je to vlastní krev.
R.H. – A co když on začne po Vás střílet?
P. P. – Pak neznám bratra a našiju to do něj krev nekrev.
R.H. – Cítíte vůči někomu z mužů na ranči pana Vichema nenávist?
P. P. – Víte, kdo mě nejvíc …? Migranti. …. se do všeho.
R.H. – Ale ti přece byli najímáni oběma stranami?
P. P. – Mně je to fuk za koho střílej, já střílím všechny. Nejvíc mě ale … to … George. Jak ho vidím se krčit v tom smrčí se svým parťákem Rommelem s těma jejich srandovníma kvérama, co pamatujou Washingtona a teď jsou na jedno použití, tak bych do něj vystřílel celej zásobník a ještě bych zařval na bráchu, kdyby byl poblíž, ať to do něj taky napere, aby byla ještě větší sranda . … jeden.
R.H. – Kolik Vám pan Bunny platí?
P. P. – To záleží, kolik ukradnu krav nebo zabiju lidí. Za jednu krávu dává 100 , za mrtvýho chlapa 120. Já osobně dávám přednost střílečce na lidi. Nemusíte se s nima tolik honit jako s kradeným dobytkem.
R.H. – Poslední otázka. Máte strach?
P. P. – Se z toho přece … . Dělám svoji práci, abych při ní nepřišel o kejhák.
Děkuji panu Paulovi Payrezovi za rozhovor a přeju mu za všechny čtenáře, aby nemusel střílet na svého bratra.
(Během jedné přestřelky po tomto poskytnutém rozhovoru se oba bratři střetli a vyměnili si pár ran. Po válce o dobytek se pak sešli bez vážných zranění a dali si pár ran pěstí.)
By Dan Dymes and Harmonica