Cesta na Jenisej (Vojta Zvěřina)
29.11.2012
Nebyla to jednoduchá cesta, ale o to více krásnější.
Sehnat pár bláznů, kteří se s vámi vydají do míst, o kterých žádný průvodce nepíše. A k tomu ještě s nákladem nezbytných neoprenů, vest, pádel… Jakoby toho nebylo dost, museli jsme sestrojit plavidlo na divokou vodu, ale zároveň takové, které je možné přetáhnout přes hory, jenž jsou prošněrované jen medvědími stezkami v hustém, téměř neprostupném porostu. Nadšení a chuť účastníků při přípravách nás přenášely přes často kladené otázky, na které jsme tehdy ještě neznali odpovědi: „Jak to všechno pobereme? Co když prorveme loď? Neokradou nás chudí Tuvinci?…“
Cesta na Jenisej – Vojta Zvěřina
Kdyby všechno klapalo jako na drátkách, snad by nebylo ani o čem psát. Jenomže problémy, tak jak už to v životě chodí, nepřichází odkud je čekáte, ale vždy z druhé strany.
Zatoulaný bágl i s částí plavidla po ruských letištích znamenal improvizaci ještě v civilizovaném Irkutsku. Část cesty jsme si pak „urychlovali“ na korbě 
náklaďáku ZYL, který ovšem chvíli co chvíli zapadal do bažin rozmočených po letošní dlouhé zimě.
Další zpoždění bylo ve znamení čekání na pastevce s koňmi v obklopení hejna krvežíznivých komárů. Okouzlení krásou malebného východosajanského pohoří pak trvalo jen do doby, než se definitivně zatáhlo a spustil se liják.
Rozvodněné řeky už se nedaly brodit jinak než na koních a po třech dnech se déšť změnil ve sněžení. Nutný bivak nám poskytl až náhodný palouček nedaleko pramenu říčky Sarikty. Možná právě tam, uprostřed zavátých hor a nekonečné rozmoklé Tajgy začala ta správná nálada.
Stáli jsme před rozhodnutím co dál. Na jednu stranu velký cíl a výzva splout pramen Jeniseje, k jehož prameni ovšem chybělo 25km pěší cesty přes zasněžené sedlo a dále riziko nebezpečné velké vody na řece, anebo pokorný návrat po řekách Tissa a Irkut zpět.
Žádné hlasování nebo příkazy. Dali jsme přednost vzájemné dohodě. Místy vášnivou debatu pak často přerušila písnička u táboráku s kytarou, jakoby chtěla shodit vážnost situace.
Zase nám bylo fajn. a pomalu nám začínalo být jedno, jakou řeku pojedeme. Někdy jde o víc. Úspěch velkých výprav nemusí být vždy jen ve zdolání vrcholů a vysněných cílů. Tehdy jsme ovšem netušili, že se sem za rok vrátíme a budeme v našem plánu pokračovat.
