LODNÍ DENÍK Lužnice, Sázava 4.- 13.9.1989
8.1.2012LODNÍ DENÍK Lužnice, Sázava 4.- 13.9.1989
Jana, Kvěťák, Maličký, Nšo-či, Pískle, Piškot, Zajac, Sluníčko, Příšerka
Z Ostravy jsme vyjeli čtyři. Z Bohumína tři. Tedy jsme liší. Čeká vždy jednoho z nás cesta v již oblíbeném jednočlunu. Cesta v nacpaném kupé probíhala (anžto v noci) poklidně. Počáteční povykování se záhy změnilo v tvrdý spánek. Jen dva nejukecanější opět nespali. Vystupovali jsme ve Veselí, kde (řekněme ještě korventní kapitán – nyní zbaven jakýchkoli práv) Zajac vystopoval obchod a tak jsme nakupovali. Zajace s Piškotem bylo nutno odkopávat od regálů se sladkostmi, anébrž bylo třeba myslet na naše finance a zuby.
Také dlužno připomenout „skvělý“ čaj v nádražní restauraci, kde se Kvěťákovi podařilo prvně zabodovat – objednavši si čaj do (řekněme to jejími slovy): “ Prosím Vás nemůžete mi to nalít do kríglu – nevím jak se tom řekne česky!“ Nalili a půllitr praskl. Vraťme se však k čaji samotnému. K tomu je třeba varování: Vodáci nepijte čaj ve Veselí, neboť už nebudete nikdy veselí. My ho nedopili. Dál jsme cestovali do nové vsi. Když jsme se vyházeli i s věcma z vlaku, trochu bloudivě a udýchaně jsme našli vodu. já osobně, když jsem Lužnici prvně uviděla tak nějak jsme neměla slov už jsem se moc těšila. Takže nikoli řeka jako řeka. A my za chvíli poznáme jaká je tahle.
Jenže teďhlavní úraz naší vodácké expedice – balení.
Když nasedáme do lodí je slyšet posádky.
Šplouch: Jana a Zajac (mimochodem dva zadáci) a na lodi se ozývá: „Zaber“, „Dyť jó“ „A jsme v tom“ „Říkal jsi zaber, já tvrdím, že se to mělo brátdoleva“, „Houby – napravo“-.
Dále tu máme… Veselý bobr – to je prima loď, Kvěťa a Pískle. Ta loď nezapře svůj název, je veselo až nezdravě, neboť projíždíme vrbičky a brzy se nám podaří jedné a pak i druhé opustit nedobrovolně loď.
Za námi pluje nejlepší loď naší grupy – Nautilus, Maličký a Nšo-či. Nejlepší posádka. Protože jsou prvně na vodě a na fungl novém člunu, který má jedinou vadu – je vratký. Poté co dostali od Zajace seřváno za to, jak drží pádla a jak Nšo-či sedí v lodi a hlavně když se poprvé obrátili, byla z nich už ukázková indiánská loď (až na chvíle, kdy se měnla v ponorku).
A taky se musím zmínit o Piškotově jednočlunu, protože je to tzv „tichý borec“ (nebylo o něm totiž na vodě ani slyšet). Když jsme tak celý den pádlovali každý toho už měl dost zakotvili jsmena pravém břehu, vyložili věci a umřeli, lépe řečeno usnuli – alespoň já – tudíž nevím co se dělo. Podvědomně jsem postavila stan a šla spát.
zapsala Pískle
Tak a máme za sebou druhý den. ráno jsme vstávali asi tak kolem půl deváté, takže slabší jedinci spali po včerejším velmi namáhavém dnu 11. hodin. Je to docela slušný úvod. Pak nastalo kruté balení, které mě absolutně nebaví. asi tak kolem půl jedenácté, jsme se konečně dostali k tomu abychom začali zdolávat Lužnici.
No, popravdě řečeno to s tím vyplutím záviselo na našem okouzlujícím Zajíčkovi. Čluny pomalu, ale jistě začaly opouštět kotviště. Náš Nautilus jako poslední. Bude to určitě tím, že Zajac je nepostradatelný a tudíž jsme si ani náhodou nemohli dovolit vyplout jako první. Když jsme se Zajacem nasedli, tak jsme s údivem zjistili, že náš člun odmítá poslušnost, byl nějaký hrozně moc vratký a to si dovolil moc.
Proto dostal tvrdou lekci. Nevím jestli se nám chtěl pomstít nebo co, ale jak jsme si tak pluli najednou tu byla překážka. Větve, se kterýma po včerejším dnu nemám moc dobré zkušenosti. A taky že jo! Už jsme tam byli. Doufám, že nemusím nikomu vysvětlovat kde. Ale pro ty méně chápavé. Ocitli jsme se v něčem velmi mokrém a studeném. Kdyby vás ani teď nenapadlo co to je: byla to voda! Tak jsme se zase od srdce zasmáli. A nebyli jsme sami. Posádka Šplouchu nás sledovala z povzdálí a nechápu, čemu se tak šíleně smáli. Ne že bychom byli zlomyslní, ale zítra se jim určitě budem smát my (aspoň v to plně doufám). Nechci pomlouvat Piškouna, ale ještě nebyl ani jednou ve vodě a to není vůbec fér. Snad to zítra napraví.
Pak už byla cesta v pohodě a to až do chvíle, než jsme dopluli ke splavu. Prvně jel Piškoun. Sjel to perfektně. Zajíčka hned chytla vodácká vášeň. Tak jsem se rozloučila a jeli jsme. Začátek nebyl nejhorší, ale potom. No, raději nemluvit. Zajíček se nějak naklonil na levou stranu a náš vratký Nautilus už se nechtěl vyrovnat. takže z toho plyne jenom jedno východisko. Zajac sepodrobil další báječné koupeli a já taky. Člun udělal salto, ale vyhostil ze své paluby jídlo. Maličký hodil kraula. Asi po 10 mimutách zjistil, že se plácá po břichu. Pak už se neudělal nikdo, zklamali. Šplouch byl zase píchlý a tak jsme zakotvili naše rychlé šípy. Zrovna do mně Zajac hučí ať napíšu, že je nejlepší kapitán. Vyvracet mu to nebudu. však ho všichni známe. Pak už jsme hráli jenom volej. No, a teď jsou špagety, takže končím.
zapsala Nšo-či
Ráno. Všechna dobrá předsevzetí opět padla. Žádné brzké vstávání se nekonalo. Vyrazila jsme s Piškotem a Maličkým do obchodu. Dalo nám to sice práci, ale nakonec jsme ho našli. Když jsme se vrátili, vrhli jsme se všichni na vaječinu. Pak jsme se zabalili a chtěli jsme vyjet, ale zjistili jsme, že nemáme pádlo. Nenašli jsme ho nikde. Vyrazili jsme v sestavě: Zajac, Nšo-či – Nautilus, Pískle – jednočlun, Piškot, Maličký – Šplouch, Kvěťák a já – Veselý Bobr. A vwswlo bylo. Ze všeho nejdřív se vyznamenala Pískle, dělala volavku se svým jednočlunem a Piškot s Maličkým za ní jeli, ktyž tu Pískle uhnula, že tudy cesta nevede. Šplouch to už nevybral a kluci vymetli všechny vrbičky. Pak se prozměnu vyznamenala Kvěťák, když v rámci záchrany lodě dělala potápku. Zajac s Nšo-či samozřejmně nebyli pozadu.Když píchli, museli dál po břehu. Ostatní sjeli dva jezy a jeden přenesli a utábořili. Jsme v kempu v Suchdole. Spravujem lodě, vaříme večeři a pomalu se stmívá. Doufám, že tento den skončí hezky a jestli se náhodou ještě něco stane tak to zapíšu.
Jana
Tohle je zase cesta vlakem. venku zase leje a my se dneska přesouváme na Sázavu. Lépe řečeno na Stvořidla, kterými nás hoši straší co jsme nasedli do lodí.Už se moc těším. Jen kdo pojede Nautila?
Pískle
Úryvek z denního tisku : „Parta vodáků unesla v úterý 8.8. vlak na trase Čerčany – Světlá n.S. Únosci s sebou vzali i rukojmí a ti později vypověděli, že vodáci se chtěli rychleji dostat na Stvořidla. …Zlaté časy Divokého Západu se vracejí!…
Včera byla středa a dneska je čtvrtek. Proto budu psát o středě. Den začal velmi slibně, protože bylo zamračeno a pršelo a když teda něco vysvitlo, tak ne slunce, ale naděje, že už dneska nebudu dělat potápky a eskymáky v pitomém Nautilu (Nšo-či výstižně a vtipně, což je bohužel indiánské dceři vzácné, ale já z ní udělám buď Indiánku nebo Indiána, no tak Nšo-či řekla, že to není člun, ale zmetek. Zajac
První zápis do deníku. Dostáváme se Slunkem perfektní člun Maličkého – Nautilus – vůbec není vratkej. První peřeje docela zvládáme. Obrovská vlna a jsme v tom – šílený proud a marné řvaní v peřejích – beznadějné. Slunko chytá obětavě loď. Na mě kašle. Pět metrů přede mnou – loď se Slunkem – pojď – skoč. No to určitě – sam šutr – obrovský proud. Vrhám se – unášena proudem, vlnám na pospas. Šíleně řvu- a pevně svírám člun. Nožky nám něžně drncají vo šutry – jak příjemné. Ztratila jsem botku. Slunkova reakce: „ Opravdu? To je mi líto – drž se člunu – máš ještě druhou!“ Jak je ochotný. Je to skvělé a ten řev do bouřících vln. Nejedu. V životě. Slunkova odpověď: „Zítra jedem znovu.“ Vždy je na mé straně
Příšerka
Dnes jsem viděl na vlastní oči plavecký klub „Kamikadze“. Bylo to šest šílenců, kteří sjížděli Stvořidla na gumových matracích. Jejich cílem bylo nerozpojit se od sebe ani ve chvílích zlých, což se jim po 100 metrech zhroutilo. Piškot
Pocity a děje : Kvěťa – nabité nohy!; Nšo-či – uplavala bota; Zajac – uplaval v peřejích; Jana – projela se bez zátěže v lodi (Zajac); Piškot – fotograf a hazardér na Okinawě II.; Maličký - trochu se koupal; Pískle – bez ztráty desítky; Sluníčko a Příšerka – měli smůlu, nejeli.
Ráno pršelo, skoro až lilo. To byla hlavní příčina toho, že jsme vstali až ve 13.00. Opravdu, spánku zde máme víc než dost. No konečně se nám podařilo vykopat i ty největší spáče ze stanu (Zajac and company). Odebrali jsme se k řece. Vody přes noc přibylo a tak se jelo fantasticky. Peřeje jak bič. Mrskali jsme se a všem se to moc líbilo. Úplně jsme se vžili do role indiánů nespřátelených kmenů. No prostě bomba. Ovšem pak přišla něšportová situace – udělali se Čuníčko a Pepřa, ale dopadlo to dobře i přes ztrátu boty. Pak jsme si zahráli volejbal a taky fotbal a jeden spokojený den je za námi Kvěťák
Dnes jsme vstávali jako obvykle po desáté hodině a čekalo na nás veliké překvapení. noviny na kterých nám Příšerka a Sluníčko nechali vzkaz. Tím nám začala nepodařená hra. Vzkaz nás posílal na zastávku Smrčná, kde jsme našli další zprávu a tři balíčky s ostružinami. Dověděli jsme se že se máme dopravot vlakem do Stvořidel, což bylo dost nereálné. Po delší poradě jsme usoudili, že P. a S. vezmeme člun a věci a sjedeme Stvořidla po vodě. Posádky: Houba – Kvěťák, Nšo-či; Nautilus – Pískle, Maličký; Šplouch – Jana, Zajac; jednočlun – Piškot. Bylo to žužo. S Pískletem se mi jelo skvěle a máme hezké zážitky. Horší zážitky bude mít Houba. Udělali se dvakrát a Kvěťák přidala potápěče. K tomu mají omlácené kolena. Poté ještě Zajíčkovi uplavala Jana a Zajíček za ní odvážně skočil. Neskončiloto moc slavně. Zajíček má podřený bok, hubu a nohy. Pak už se nic hezkého nestalo, všichni šťastně dopluli a šli jsme na vlak do Světlé odkud to za okamžik jedem ještě jednou. Maličký
Dnes ráno odjeli Kvěťa, Sluníčko a Příšerka. Snad ani nespali a seděli u svíček. Ráno nás čekalo několik zjištění: že není chleba, že máme člun navíc a že nám jede vlak. Posnídali jsme smaženici s houbami, balili, kecali (Zajac dělal kakao. Je zajímavé, že Zajac vždy dělá kakao, když se nejvíc spěchá) a dolů na nádraží – tu se rozšířila fáma, že jede vlak! Proč zrovna my musíme zdrhat a dohánět vlaky – a vlak nám jel asi za 15 minut – jenže ouha – byli jsme na mostě když vlak přijel. Ten poklus! Vlak byl nacpaný a všichni spali, posedávali a mlčeli. Dojeli jsme unavení. Na vodu se ten den už nejelo. Spíme u střelnice. Přes vodu jsou kasárna. Papkali jsme dobře – brambory s masem a hranolky a prima čaj.
PS: Veselý Bobr potěšil – obsahuje kvanta vody. Vlak bylo nutno vytírat. Zítra jedem Krhanice-Pikovice. Dobrou noc. Pískle
