Podzimní nostalgie ( Marek Eiffel Lazecký)

Podzimní nostalgie

Marek Eiffel Lazecký

Špičkami kanad brázdil loňské listí jako hrdá brigadýrka modrý nekonečný oceán.

S jemným šelestem se rozestupovalo a dešťové kapky ulpívající na listech, stékaly mu po botách a  vytvářely precizní černý lesk, v němž se odrážely okolní kmeny stromů, přízračně vystupující z mléčného pozadí.

Husté mžení se mu sráželo na klobouku a po kapkách začlo mizet za okrajem krempy. Hned první kapka upoutala jeho pozornost, jak nesměle přelézala okraj plstěného převisu.  Mlčky si zblízka prohlížela jeho tvář a v jejím nitru se rozprostíral okolní svět.

Kývl ji na pozdrav a v tu chvíli se pustila a s veselým jódlováním proletěla prostorem a dopadla mezi kapky, které tiše šelestily ve zmrtvělém listí.

Ještě se po něm ohlédla, ale už spatřila jen nejasnou siluetu mizející v šedivém mléce.

Jen šňůra rozházeného listí dávala tušit, že tudy prošel člověk.

Mirek Zajac Duda

This entry was posted on Neděle, Leden 8th, 2012 at 13:32 and is filed under ID 89 - cesty - z cancáku. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.