11. Tóny cest – Blaf (Jablůnkov)

Říjen 2001 – Blaf

Blaf

Recyklace k „lepšímu“…

Na Blaf jsem poprvé narazil v bývalé Bystřici 7, v legendárních Košařiskách, na jakémsi festivalu někdy v létě roku 1987. Nejprve mi, upřímně řečeno, připadlo to co slyším, jako dost těžký úlet, ale pak mě dost svérázná poetika a svižná hudba kapely pohltily stejně, jako všechny ostatní kolem. Melodie ve stylu country a texty v „tomankovsko-jablunkovském“ nářečí působily na domácí i přespolní.. Zdejší „partyja co jezdí do roboty werkovym cugem a pije rum i slivku“, se v písničkách poznávala těm, kteří textu příliš nerozuměli, zase přišel Blaf jako originální zjevení z jiné planety. A při tom zůstalo dodnes…

Co se ovšem za ta léta změnilo, bylo především osazenstvo kapely. Zjednodušeně, hráči přicházeli a odcházeli, jen tandem Buble a Tomanek zůstal. Už už to loni vypadalo tak, že kapela zavře krám. Nestalo se. Naopak, Blaf posílil o další kvalitní muzikanty a nahrál desku. Tento koloběh změn nazval Tomáš recyklací k „lepšímu“…

Když už jsme u desky, tak „chlast sice vypaluje buňky“, ale ty autorovy jsou zřejmě odolnější, neboť, i když hitmaker Blafu spadl z „garnika“ za psací stůl, s čímž se freudovsky vyrovnává v písni „Kancnaryjsko“, inspiraci neztratil. Dvacítkou písniček, které spatřily světlo světa v uplynulých pěti letech, pokračuje v barvitém vykreslování atmosféry gorolského hlavního města Jablunkova a jeho okolí. Po smyslu CD „Nie beje to lehki“ ovšem radši nepátrat.Sám Tománek to komentuje po svém: „Na cedéčku jsou odkazy na minulost i na budoucnost. Myslím na každou dobu, která je před námi. Každá doba je těžká, ale myslím i na to, že nebude lehké si CD sehnat.“ Tvrdí hlavní „blafák“ Tomáš. „Naopak, bude lehké si desku pirátsky vypalovat“.

Na nové desce jsou opět krásné historky z „Goralie“, například o Juzkovi, co ukradl kolo a „kwiotko“ (v písni je honička, jak stvořená pro videoklip), či o Trudce z Bystřice co nikdy „nievychynyla liny“. Své místo tu mají Tomášovy osobní vzpomínky na reflex viz. „Ztraskany rok“, „Gdaňsk“, „Grazli“ nebo „Zapominejmy“. Objevují se písničky cikánské, svižná milostná story „Hadry, kible“ a Bubleho motorkářská eskapáda „Od Sikorów“, cestopisné „Je wiosna“ a dokonce mravoučné, mám na mysli především „Zdrawotnio“. A samozřejmě nikde nechybí všudypřítomná „gořolka“. Osobně mě nejvíce uchvátila píseň „Sarna“, která jediná naprosto vybočuje z řady. V ní se dostal Tomáš na básnické pole dosud neorané. Jeho staříček ta volantem Velkého vozu s vousy až po pás, který „popekuje haš“ mi připomněl poetiku slavné beatlesovské Lucky na obloze s diamanty. Moc pěkné …

Svět podle blafu plně koresponduje s naivismem jablunkovských obrázků Antoniho Szpyrce na obálce desky. Je plný originálních postaviček, příběhů, střeštěných nápadů, optimismu a dobré muziky.

Jak bylo na Jizerské notě 2001. (Tempo di vlak)

Už nebudu dlouze popisovat kapelní dění v období mezi Tóny, neboť by mi nezbylo místo na krásné zážitky z opravdu trampského festivalu v Hejnicích. Tak tedy ve zkratce kde jsme všude byli : Festival trampské písně ve Skaličce (mimochodem ten stojí vždycky za to), Portování u Bolka, které je čím dál tím více komornější; jedna pro nás fajn akce – ženitba kamaráda, kde jsme hráli přímo na obřadu a Mendelsona nahradili Mikiho „Bodláky ve vlasech“ (teď už jen chybí hrát na pohřbu) a Jizerská nota v Hejnicích.
Volný pátek, vybarvené stromy v řídké mlze a do toho všeho špagátky deště. Co víc podzim potřebuje proto, aby nás přesvědčil vyrazit ven. Jizerské hory, pro nás exotické svými balvany vyvřelin, jsou pravý trampský ráj. Namířili jsme si to na Island a dle známé písně čekali opravdu drsné podmínky. Jak se zdá, kluci šli tenkrát jinudy a my jsme si mohli pouze notovat Má zem je krásná …. Podle Kapitána Kida na Islandu spalo až 5 trampíků najednou, což mi při pohledu na drobný převis z jedné strany chráněn kládami připadlo daleko drsnější než popisovaná cesta. Ovšem okolní kraj podobný tomu za polárním kruhem, se přesně trefil do mého vkusu. A večer se už jen poslouchalo – Sekvoj, Magison, Ajeto …
V sobotu dopoledne na nás v místním kině čekal zážitek ve formě komponovaného pořadu Potlach, který byl věnován J. Londonovi. Na závěr se promítal dokument o trampech „Potlach“ natočený v 70. letech a tehdy promítaný jako filmový týdeník. V hlavních rolích vystoupili pro nás komicky mladí Kapitán Kid, Miki a Wabi Ryvolovi, Krisťák …. Poté Kapitán Kid současný uvedl některé záběry filmu na pravou míru. Tak nějak jsem cítil, že se účastním něčeho mimořádného. Díky za to Šaolínovi a Carmenovi, kteří vše měli na starost.
Příjemný den končil v kempu v Hejnicích na Jizerské notě a vše umocnilo naše třetí místo v diváckém hlasování (za Sekvojí a Lístkem) a cenu T.O. Jitro za Ájininu píseň „Kolejí pár“.

                                                        Ahoj na Tónech cest !
                                                                                                     Bruml

This entry was posted on Neděle, Prosinec 25th, 2011 at 16:07 and is filed under ID 35 Tóny cest - minulé akce - rok 2001. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.