5. Tóny cest – Ozvěna (Brno)
25.12.2011Únor 2001 – Ozvěna, Belmondo, Sup
Ozvěna – Brno
„Ahoj kamarádi!“
Tak začíná Pitt všechny svoje psané promluvy k P. T. diváctvu, pokračuje, že Ozvěna vznikla v roce 1978 a založili ji kamarádi Jack, Pitt, Sup, Šany a Čita, že už ale předtím kamarádi Pitt, a Martin a Sup hráli v brněnské country skupině Tuláci a to je podle něho celý.
Ale my ostatní jsme taky do Ozvěny nespadli rovnou z lesa, z vandru, nebo z potlachu. A protože jsem se řečňování dnes zmocnil já, může to konečně ven. Kupříkladu Čita zpívala dlouhá léta ve sboru u Líska, i sóla! A měla z nás desku bezkonkurenčně první ( i s fotkou na přebalu – přesně čtrnáctá zleva někde okolo druhé až třetí řady). Kromě ní z ní původní jepičí sestavy Ozvěny zůstal jen Pitt a do sokolovské Porty 1980, kde stihli Ozvěně nadělit autorskou za Nádraží ještě Sup a znovu se přidal Martin, hvězda třetích hlasů v mandolinovém orchestru.
Mě si právě na finále v Sokolově za účelem oslabení konkurence vytáhli do Ozvěny z trampského óbrsouboru Lata 25, a to za flašku Fernetu, o které se ani po dvaceti letech nemůže Ota s Pittem dohodnout, kdo ji má komu dát. Získali mě nedocenitelné zkušenosti ze skautu, z Latys, z Fobosu, Z Kapky a netušili, že se mě už nezbaví. Za odměnu jsem jim vbrzku zkomplikoval život Čitiným mateřstvím, takže jsme na Portě v Plzni 1982 (tam jsme včetně „vítězství“ v letech 1985 a 1986 – to s Pačískem a Míšou – nepřetížitelně zavazeli až do převratu) zlanařili od trampské skupiny Na půli cesty Pavlu, aby – Čitu zaskočila, když nebude moct. Ale ta stejně nemohla jen jednou, takže nám zbyly na krku obě. Pravdou je, že díky těmto pokladům se nás pak na Portách, Svojšicích, Jeleních, Kotlících, Dostavnících, Totemech a Zaprášených cestách usmívali pořadatelé a takoví velikáni jako Samson a další Hop-Tropáci, Dušan Vančura za Spiritálu (přítel Tichota ne) nebo Wabislav Dabing Staněk. Toho jsme rafinovaně využívali k tomu, abychom je zvali na naše pravidelné Večery písní táborových ohňů v dělňáku v Líšni, skoro celodenní Galavečery, trampské pyžamové bály nebo závěrečně ohně na Muchově boudě a abychom profitovali akvizicí dalších posluchačů na oplátkových akcích u nich. Dlužno podotknout, že jsme si navzájem zpívali za cesťák. Neuvěřitelné honoráře 27 Kčs za hodinu jsme dostávali málokde. spíš šatnový blok na guláš a pivo. Zato jsme se dobře pobavili a mrzačili se ukopnutím palců při všudeoblíbených fotbalových mačích Ozvěna proti zbytku světa. U toho mrzačení jsme ovšem zůstali. Vloni jsem si , když se „Vinohrady bavily“, vyhodil koleno, když jsme se snažili lanem přetáhnout pět stopadesátikilových řízků.
Pak přišla v létě 1987 rána morová. Z Ozvěny odešly obě krásky (Pavla do Bokomary a Pokroku, Čita domů). Pokračovali jsme s Matějem (Trosečníci a Bacarrat) a Blankou a nakonec se to rozchodilo s Edou. Přišel Listopad. A smyčec. Již žádná zkouška více, nic. Jen na jedno odpoledne jsme vybublali nad hladinu někde kolem roku 1991, abychom z rozběhu (Pavla z rozjezdu – s kočárkem) natočili Pittovu Po řece dolů pro sampler Na kančí louce (I.). Do té doby jsme měli jen „Dál nespěchej“ a „Už jsi tu dlouho“ na elpíčkách ze Svojšic a Porty 86. Na další „Kančí louku (II.)“ pak Číča (už asi neměl co) zařadil Čápy, Diega a Nádraží a donutil nás na křtu desky na Jamborce zazpívat jednu písničku. To nám nějak přišlo málo, když už jsme se dva dny předtím po tolika letech sešli v zlaté sestavě (z někdy okolo roku 1985). Tak jsme si jich zazpívali pět (a přidali jen tři). Následkem toho na místě pamětníci slzeli (Silence) a kapitalisti si vyhradili vydání našeho prvního CD – po dvaceti letech (Pavel Kopřiva). „Prázdný nádraží“ pak vyšlo v následujícím roce 199. Seznam písní a plná jména umělců jsou prosím vyvedena na přebalu, co je strčený dovnitř. Naopak tam nejsou jména všech těch, kteří nám po celou dobu pomáhali a pomáhají a bez kterých by to vůbec nešlo a kterým aspoň tímto – dík.
No a teď už je to celý. Už zase hrajeme přes kaluže. Pro stařeckou únavu a profesní shon však veřejně jen toliko sem a tam do roka. Pavla řediteluje agenturu, Pitt diriguje prodejnu, čita rehabilituje stařečky, Martin bdí nad prameny Opavice, já dál dokružuju paragrafy. Nejzaměstnanější je invalidní důchodce Forzajt, kterým jsme loni omladili krev (55 let – sbor Janáčkových závodů, Antares, chrámový sbor, tři infarkty), když to má z Karlova za námi tak daleko zdravý Martin. Ten si kromě spodků s Ozvěnou – za účelem dosažení ještě větší slávy – zpívá vršky s dechovkou v Bruntále. Zkoušky a hlavně sleziny v Kalumetu jsou ale každé úterý a na společné akce je rok už zase krátky. Než stihneme pěšky, na kolech nebo na běžkách párkrát Jeseníky, Roháče, Brdy, Stálkov, Šmelcovnu, Telecí, Židlochovice, Habrovany už je zase Silvestr na Skřípově. Slunce svíti, hlavně že neprší. Letitá hibernace zapomenuta.
Pozdravuje Vás taky Pitt. A ostatní.
Vždycky Váš Žralok
U Tempa di vlak
Naše kapela je opravdu mladá a perspektivní. Je to vidět na všech těch událostech, které se udály mezi třetími a čtvrtými Tóny cest. Takže jenom zkratkovitě :
Jirkovi, přesněji jeho ženě Ladě, se narodil kluk jak buk – Dalibor. Jirka, snad aby si to taky zkusil, o pár týdnů později vyčůral několik urostlých močových kamenů …
Koncertovat s Pacifikem byla pro nás veliká čest. Jejich písničky jsme už jako trampští mlíčňáci poslouchali s otevřenou pusou u táborových ohňů, aniž bychom věděli kdo je vlastně napsal. Na posezení v hospůdce byli Pacifičáci moc fajn a zjistili jsme, že to jsou úplně normální lidi. Možná si s nima zahrajeme v Praze v Malostranské besedě. Jestli nás pozvou …
Kapelní potomstvo začíná prodělávat dětské nemoci. Zkoušky se trochu komplikují, ale neseme to všichni statečně. Hlavně děti. Pokud někdo z vás neměl plané neštovice, tak na nás raději moc nešahejte …
Minulý víkend část mužské části kapely absolvovala zimní přechod Beskyd. Za vydatného deště jsme obdivovali zimní krajinu v okolí Smrku. Nikdo nezmrznul, ale promokli všichni. Cowboy vyhrál náročný „Šílený běh do vrchu“ a já jsem mu celou dobu ze zadních pozic držel palce, takže proto jsem nemohl pořádně běžet. Snad to vše přežijeme ve zdraví …
To je vše, moc se na vás těšíme a ahoj na Tónech cest.
Za Tempo di vlak Bruml