Pohlednice od Druhé trávy (by Harmonica)
7.12.2011POHLEDNICE OD DRUHÉ TRÁVY (1997)
Hlasitý řvavý newgrass v autě nás žene s kámošem večerní silnicí, ozářenou reflektory aut, které nevybíravě oslepují vše před sebou. Hudba je hlučná a je mi to i nepříjemné. A přitom míříme na koncert Druhé trávy.
Jedem na křtiny. Né sice jako kmotři, ale vzdálení příbuzní, co si chtějí něco užít. Mít plné uši inspirace z nového dítěte. Jmenuje se Pohlednice.
Otcové mnoho cestovali a proto je dítě takové, jaké je. Z různých koutů, za odlišné atmosféry se dralo na svět. V Tusconu večer v houpavém křesle se sklenkou whisky, kdy vítr si pohrává s keři laskavce a kojoti vytím dávají znamení, že se vyráží za kořistí. Zvolna se rozeznívá Telegraph road, zpívající drát posílající zprávu, že co bylo včera stezkou bizoní, je dnes highway s provazy aut. El santo dia, zvoní zvony ve starém španělském kostele ohlašující neděli a čas na mši, kde paní madoně a jejímu synu děkují za dobrou sklizeň a pevné zdraví. A zlá Marléna se jen zlostně pošklebuje.
Velkou máme žízeň a otcové na pódiu se opět rozpomínají, kde všude své dítě tvořili. Za teplé římské noci před svatým Petrem se tiše rozeznívá kytara jednoho z otců. Stal se jím nedávno. Je brán ostatními jako benjamínek. Mírně otylý s mohutnou hřívou se smíchem malého batolete si zvyká na své otcovství. Ostatní by už mohli být starci, co znají starodávný svět v modré rozvlněné trávě, kterou se vyzývavě prochází krvavá Marie s ústy jak kapie. Tráva nabývá různých odstínů pod poryvem větru. Nám všem se to moc líbí a chceme se v ní proběhnout.
V dálce mává strýček Billy. Máme ho všichni moc rádi, protože on to pole rozoral, aby mohlo vyrůst do krásné modré barvy. Jeho synové, dnešní otcové, končí s představováním svého dítěte a rozdávají podpisy, aby se na křest nezapomnělo. Já si ty podpisy také vyžádal pro všechny své známé. Ať mají taky něco ze křtin.
A pak jedem s kámošem opět za zvuku New grassu uhasit žízeň do našeho města. Auto uhání zvýšenou rychlostí, podle toho jak rychlé tempo skladba má. A už mi tak hlasitě nezní. Už jsem si zvyk a je mi do řeči. Druhá tráva je prostě tráva nejen modrá, ale svými střídajícími barvami mě okouzluje pokaždé jinak.
Dík za pohlednici ze světa, napsal bych otcům.
Nezávislý dopisovatel Harmonica