Marien na Tónech cest ( Víťa Troníček, 14.1.2005, www.marien.cz)
5.12.2011O veselém ostravském publiku, zánětu hrtanu, hledání Gamy, Klárčině sukcesu ….
Hoho, tak tedy Ostrava…. Těšili jsme se. Já s bráchou a Zdenou asi nejvíce, protože jsme v dobách Poupat opakovaně zažívali uchechtané ostravské publikum, které mi, nevím proč korespondovalo s obrázky uchechtaných černých horníků, kterým ze tmy dolů svítily zuby.
A to i přes to, že už se v Ostravě léta uhlí netěží. Byla to prostě u nich vždycky pohoda, obvykle jinde si s lidmi takový dialog netroufnete vést. Tady nám nikdy nedali šanci a v přátelské atmosféře nás povzbuzovali, ať už třeba nekecám a hrajem, ať zahrajem ještě tuhle, nebo onu píseň, či třeba jestli Honza náhodou ještě nepopovyrostl….KD Gama, v čele s paní Makovou, je pro folkaře úžasný stánek.
Těšil jsme se tak strašně, že jsem zase přišel o hlas. Zůstal někde na divadelním zájezdu v Táboře, ze kterého jsem jen tak přejížděl na, ten den své už čtvrté, vystoupení do Ostravy.
Ale pohoda. Do chvíle než Jeník zapnul ve své Lagunce klimatizaci a já už v Mohelnici myslel, že mi někdo oběma rukama mačká krk. Kuriózně se do Ostravy dopravila Ivanova Klárka, která nestíhala odjezd z Pardubic, protože absolvovala přijímací pohovor, coby lektorka němčiny. Ukázalo se ovšem, že šéfové dotyčné firmy jsou z Ostravy a že ji tam tedy za námi do ostravského kulturáku Gama vezmou. Čímž získala vcelku velký časový prostor pro nezávazné klábosení během dvou a půlhodinové jízdy a to by v tom byl čert, kdyby neudělala dojem.(Čert v tom nebyl – přijata, gratulujeme, složím oslavnou ódu: Danke, maine liebe Ostrafa).
Ostravu jsme našli bez obtíží, kulturní dům Gama s obtížemi, respektive náhodou.Těsně po té, co jsem připustil, že nevím, kde jsme, ani kam či kterým směrem máme jet, vynořila se před námi známá Aralka, kterou je nutno projet a hned za ní Gama stojí. Hurá. Tempáci di vlak, coby hostitelé, už měli rozparáděný sál a tak jsme vybalili a začali oprašovat. Já opět s hrůzou v jakém to je stavu po tak dlouhé době nezkoušení – považte týden, jsme na to nesáhli…ta hrůza, ostatní vcelku v pohodě, že to zas nějak dopadne a že to při nejhorším zase nějak okecám.
Naštěstí nebylo třeba. Pan zvukař se činil, pan moderátor se taky snažil, možná zbytečně moc a hlavně: Ó…sladké ostravské publikum. Ke konci při opakovaném opakování přídavku jsme měli skoro pocit, že jsme něco jako Beatles…. Úvodem jsme předali ještě Robinovi z Tempa na důkaz díku a mezikapelové spolupráce obří perníkovou lokomotivu. I s příslibem zaslání faktury, to aby věděli, zač je v Pardubicích perník.
I přes všechny naše duhy a neduhy to dopadlo moc dobře, s příslibem brzkého opáčka u nás i v Gamě. A touto cestou děkuji za veskrze kladné ohlasy, které mi mailem po koncertu přišli.
Zapsal: Víťa