Na ostravských Fifejdách mívají dostaveníčko příznivci folku (Haló noviny, 11.7.2002)
5.12.2011Ostravský Kulturní dům Gama v Hornopolní ulici, v sousedství nemocničního areálu a pivovaru Ostravar, kromě jiných aktivit vsadil také na prezentaci trampské hudby. Už dva roky zde pravidelně vystupuje domácí folková kapela Tempo di vlak, kterou občas doplní i hostující soubory. O zájemce tu věru nouzi nemají…
»Tóny cest – to jsou večery naplněné hlavně trampskou muzikou. Letos to byly například melodie Mikiho Ryvoly, Nezmarů, Pacifiku, ale idalších, leckdy méně známých či dokonce teprve se prosazujících skupin,« uvedla k aktivitám Kulturního domu Gama jeho pracovnice Jiřina Maková. »Některé programy doplňujeme také videoprojekcemi nebo uměleckým slovem, což samozřejmě dramaturgii obohacuje, takže i zájem publika je trvalý,« doplnila. V polovině června tu pokřtila svůj první kompaktní Na ostravských Fifejdách mívají dostaveníčko příznivci folku (Haló noviny, 11.7.2002)disk ostravská skupina Tempo di vlak, která je v tomto kulturním domě trvalým hostem. Kapela se prosadila i ve finále soutěží Moravský vrabec, Trampská porta a jinde. »Se smíšenými pocity jsme vstupovali do vnějškově nevzhledné betonové stavby, ale o to víc nás upřímně překvapil malý útulný sál uvnitř,« přiznala se jedna z návštěvnic vystoupení skupiny. »A když večer zahájila pořádající kapela Tempo di vlak, jako bych se vrátila do svých »…nácti«: ty písničky voněly lesem a dálkami, promítané diapozitivy z toulek kapely po pódiích i vandrech vhodně zpívání doplňovaly, aby tím atmosféru ještě víc umocnily. Vytvořila se zde nádherná pohoda, která maže hranici mezi těmi, kteří baví, a těmi, co se bavit nechávají. Nijak smrtelně se neberou ani případné překlepy a přežblepty, všechno je otočeno v žert, nechybí troška hecu ani improvizace… A tak jsem si najednou uprostřed betonového města připadala jako někde v přírodě na vandru,« konstatovala návštěvnice, nechávající si říkat Vega. Ostravskou folkovou skupinu Tempo di vlak tvoří Silvie Hillová alias Ája (zpěv, flétna, rytmika), zpěvačka Ester Donathová – Viki, zpěvák a kytarista Robin Hill – Cowboy, zpívající a hrající kontrabasista Petr Donath – Bruml a kytarista Jirka Hanusek – Jirka. »Všechno začalo na podzim 1998, kdy jsme se potkali na jedné trampské akci – Dakotě. Samozřejmě se tam hodně zpívalo a hrálo: tam jsme si nějak padli do oka a do uší. Několikrát jsme se potom spolu setkali a zazpívali si jen tak pro radost. Nikoho z nás tehdy ještě nenapadlo, že bychom mohli časem vystupovat veřejně i na festivalech. Přelomem byla naše účast na festivalu ve východočeském Horním Jelení: honem jsme tehdy museli vymyslet název kapely a taky jsme se museli patřičně připravit. A pak už to šlo málem samo sebou. Písničky si píšeme nejen sami, ale pravidelnými přispěvateli jsou také autoři Robert Čapek a Alena Kučerová,« zmínili se o sobě kolektivně »jedním hlasem« aneb »unisono«. A jaké je jejich přání do budoucna? »Ať nás neopustí radost z dobrých písniček a taky bychom si chtěli popřát spoustu spokojených posluchačů,« uvedli společně. To první záleží především na nich. To druhé získali v Kulturním domě Gama v ostravských Fifejdách také díky tomu prvnímu. Protože lidé si v té současné společenské siberii přejí aspoň kousek, skutečně aspoň špetičku, radosti, něčeho pozitivního a vskutku hřejivého.