Na kole střední Amerikou – Jan Evják
31.10.2014Tajemná země
Guatemala je magická země. Můžete se ponořit do historie Mayů, procházet se po horách, zažijete neuvěřitelně pestré trhy, trochu apatické domorodé obyvatelstvo a tisíce dalších věcí, které vám vezmou dech, ať už svou krásou či nebezpečím.
Na kole střední Amerikou – Jan Evják
V tom horším případě vám ale dech z plic nemusí vzít jen nepopsatelná krása přírody, ale také gangy ozbrojených a všeho schopných zločinců. Zločinnost je zde na denním pořádku, ať už se jedná o únosy, ale hlavně 
vraždy. Na vraždy je Guatemala se sousedním Hondurasem opravdu „libová“. Vyšetří se ročně jen pět procent (u nás je číslovka na 90%), policajti jsou jako štvaná zvěř a v hlavním městě na ně gangy pořádají zřejmě hony, jak můžete soudit z místních novin Nuestro Díario.Není jediného dne, kdy by nedošlo k úmrtí policisty či vojáka. Korupce je také na denním pořádku a jen pro dokreslení: Policie měla za krátkou dobu čtrnáct ředitelů, jeden z nich byl zbaven funkce potom, co si přivlastnil drobný obnos tři sta tisíc dolarů z drogového zátahu.
Nechejme ale ksindl ksindlem a přejděme k zajímavějším věcem.
Kostru rozlehlé země tvoří dvě hlavní pohoří a náhorní plošina mezi nimi, soustřeďující většinu populace. Tabule Altos Cuchumatanes na severu je starší, mladší vulkanická Sierra Madre se táhne z Mexika nad úzkou nížinou podél pobřeží Tichého oceánu a má třicet tři sopek, z toho tři aktivní. Sopečný popel obohacuje zdejší velmi úrodnou půdu. Severní část země vyplňuje lesnatá pahorkatina vápencové plošiny El Petén. Klima je tropické se sezónními dešti v horách podstatně chladnější a vlhčí.
——————————————————————————————————————————————————————–
Jan Evják, Vsetín
Ročník 1983, vystudoval VOŠL Trutnov. Od dětství má silný vztah k přírodě, původní výlety do Beskyd a Javorníků vystřídaly posléze treky v blízkých pohořích. Prošel slovenské, ukrajinské a rumunské Karpaty, ale třeba také východní Pyreneje či pohoří Norska. Procestoval také několik zemí Jižní Ameriky, na kole projel Střední Ameriku, ale také třeba Norsko.
Nemá vyhraněný styl, rád kombinuje treky s návštěvou zajímavých historických míst či se svéráznou architekturou. V České republice patří mezi jeho oblíbené hory Beskydy, ve kterých se pohybuje pokud možno na kole. Mezi jeho koníčky patří také historie, zejména se zajímá o sestřelené či havarované letouny z období druhé světové války. Články nejen na toto téma publikoval v MF Dnes nebo na serveru detektorweb.cz. Nyní také občasný přispěvatel Trekingu.
převzato z www.treking.cz
——————————————————————————————————————————————————————————
Přes čáru se člověk dostane poměrně snadno, samozřejmě opět formality s kolem, Guatemala v pořádku, ale od pohraničníků z Belize musím mít tři razítka. No nevím, podle mně by se to bez nich taky nepodělalo. Vybírám pečlivě veksláka a vyměňuji několik desítek Quetzalů. Hbité prsty odpočítávají peníze z tlustého balíku guatemalských papírovek, chlapík má také po ruce několik místních středoamerických i světových měn. Hlavně dávat pozor a nenechat se napálit.
Guatemalská strana nezačíná vůbec zle, příjemným překvapením se stává stav komunikací, perfektní asfaltky s pruhem pro cyklisty. A to jsme prosím na cestě, kterou hučí tahače a náklaďáky v jednom kuse.
Samozřejmě nemůže být nic stoprocentní a najdou se úseky, kde je dočasně povrch odfrézován nebo prostě není a zbývá pouze podklad, který tvoří různě barevná hlína. Za sucha se práší za kočárem, ale když prší, jako teď, tak cesta není žádné „Hopsa hejsa do Bradejsa“, ale stává se protivnou, lepivou a nebezpečnou. Bahno doslova teče mezi prsty, pokud zastavíte a musíte sesednout, tam si na tento pocit rychle zvyknete.
Vůbec nejhůř jsou špinavé části kola – řetěz, přehazovačka, zkrátka nejdůležitější věci. Nepříjemný zvuk drcených miniaturních kamínků mezi zuby a řetězem nepatří k nejnepříjemnějším. Pokouším se naivně čistit špinavé zuby kazety a předního talíře. Nic naplat, marné, po deseti metrech jsou součástky špinavé opět tak, jako před několika sekundami.
Do toho všeho začíná zase pršet, hip hip hurá, krása. Od Belize jsem rezignoval na pláštěnku a jedu v dešti v košili, zase na mě uschne a nemusím pořád zastavovat a měnit věci. Hlavní motivací akce proti převlékání je ale lenost v mém podání. Nechce se mi prostě stoupnout do bahna a zase cítit a slyšet, jak protéká mezi prsty. V nejprudším dešti mne popadla myšlenka celkové očisty za použití mýdla, taková přírodní sprcha je velmi komfortní a její použití jednoduché. Nikde ani noha, není čeho se obávat.
Míjím kulometná hnízda a vojenské hlídky, všechny cyklistice přátelsky naladěné.
ukázka z připravované knihy
