I když jsme měli štěstí a trefili se do krátké časové mezery mezi jednotlivými přívaly turistů, stejně byl jejich množstvím zážitek z Plitviček ovlivněn. A to už nebyl vrchol sezóny! Takže mezi těmi hlavami, často pronikavě vonících turistů převážně z „Východu“, sice vidíte ten div přírody, ale zážitek z něj si musíte jen představit. Všude jsou kamery nebo přísní strážci (od personálu parku rozhodně nemůžete očekávat vlídný úsměv), na území parku není jedno jediné místo, kde by se člověk v křišťálově čisté azurové vodě mohl osvěžit; platí přísný zákaz koupání se.

      Nebyl jsem zklamaný, protože podobný stav věcí se dal očekávat. Ale hlavně proto, že nikdy nezůstávám odkázán jen na rady průvodců. Snažím se získat před cestou o daném místě co nejvíc informací; člověku to pak umožní snáz v krajině „číst“. A tak jsem ze satelitních snímků „vyčetl“ existenci podobného přírodního úkazu, jakým jsou Plitvická jezera. A nemyslím tím vodopády Krky ani jiný známý národní park.

   Kaňon Krupy

      Přibližně na úrovni Zadaru skrývají hory jižního Velebitu na svém úpatí opravdový skvost mezi evropskými kaňony. Řeka Krupa zde vytváří překrásná zákoutí, směle srovnatelná s Plitvickými jezery. S tím rozdílem, že tady určitě nepotkáte ani živáčka.

Konec světa, č.p.1

      Posledním, koho jsme před sestupem na dno kaňonu viděli, byla stařenka, žijící v malém domku na jeho hraně. Další nejbližší obydlí je 20 km, přes hory a doly. Nesměle nabízela kozí mléko, kozí sýr, zavařené fíky a marmeládu. Vše, co z prahu jejího domu přehlédnete, je jen divoce zbrázděná vápencová krajina s hlubokými jizvami nesčetných kaňonů.

Výhled od babky ze zápraží, večer. V popředí kaňon Krupy.

      Od jejího domku sestupuje dolů stará cesta. Jak se klikatí, odhaluje různé průhledy na modrou řeku, přes kterou uprostřed kaňonu přechází po unikátním, prastarém kamenném mostě.

      Snadno zapamatovatelný Kudin most řeku překračuje devíti různě velkými oblouky, které jsou však tak nízké, že je skrz traviny není ani vidět. Most stojí na svém místě bez špetky malty. Ani oblouky nejsou ničím jiným, než jen důmyslně do sebe zakleslými kameny.

Kudin most z 18.stol postavila podle legendy zamilovaná dívka, aby měla blíž k milému.

      To pravé potěšení je však řeka sama. Travertinové kaskády zvou k dobrodružnému brození se mělkou vodou; hned pod nimi se však Krupa rozlévá do mnoha hlubokých a ledově chladných říčních tůní, které skoro vždy opouští hučícím vodopádem (na řece jsou i 12 metrové, na vodu vždy bohaté vodopády).

      Narozdíl od Plitviček tudy nevede žádná cesta, natož soustava lávek, ale my jsme neměli ani potřebu chodit někam dál. Mezi kaskádami jsme si vybrali to „naše“ jezero s maximálně ledovou vodou, která ale v tom nesnesitelně horkém dni konce loňského léta královsky osvěžila a byli u něj celý den.

Kdyby Vinnetou věděl o Krupě, možná by jí dal přednost před Plitvičkama

Jako do žiletek

            Podobných kaskádovitých kaňonů není v Evropě mnoho. Krupa je pro našince asi nejbližší příležitostí, kde ještě lze prožít pocit úplné samoty v lůně přírody a nebýt přitom na vrcholcích hor či v bažinách, ale na břehu překrásné divoké řeky.