Nesahej na sny – Kapitán Kid

Nesahej na sny

Kapitán Kid

 

Ve spleti klásků obarvených mědí

vyzvání zvonek umíráčkem létu

zcuchané vlasy pláčem nerozpletu

pavouček na nich zamyšleně sedí

 

Se špačky prchly horké noci k jihu

ta nejkrásnější pro mne tady zbyla

podzim ji za trest že se opozdila

z jeřabin navlék strangulační rýhu

 

Nesahej na sny jsou jak pavučina

babího léta vlétlá do úsměvu,

ohřej se teplem předloňského sněhu,

s konečků větví ochutnávej vína.

 

Až napiješ se víc ti nezachutná

polibek milé ať je jak chce hebký

dnes bude Hamlet věštit z daňčí lebky,

že zbývá jenom perspektiva smutná.

 

Lesem se brouzdat zírat bez útěchy

jak místo z očí z nosu smutek kane

nakažen rýmou, která nepřestane

v kapesník trávy vybrečet své vzdechy.

 

Anebo věřit, že je tráva z mědi

jak kluk střásat s cizích stromů hrušky

ohryzky píchat srncům na parůžky

a vůbec nedbat smutných předpovědí.

 

Milencem stát se kdesi pod jabloní

políbit místo dlaně sedmikrásku

uzavřít s bábou klekáních sázku

že nejde slunce denně na smrt pro ni

 

 

This entry was posted on Středa, Únor 19th, 2014 at 01:16 and is filed under ID 89 - cesty - z cancáku. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.