Odra – řeka pro otrlé – Rosťa Břéťa Popek
10.4.2013Odra - řeka pro otrlé
Rosťa Břéťa Popek
Krosnu na záda, kytaru, Žofii, vzal Špilda pádla?! Nejsou tu tak asi jo. Tak ještě zamknout a hurá na nádraží.
Po chvilce čekání na Svinově se objevují další částečně oslamákované postavičky – Petra, tenkrát ještě Drsná Olina a do té doby fiktivní Adam.
Vlak nás teď odveze kousek proti proudu Odry, kde to možná bude jakžtakž sjízdné. Sotva vylezem v Suchdole z vlaku, od nádražní budovy se začíná ozývat nevídaný jásot, jehož zdrojem není nikdo jiný než Angel. Z důvodů, že doba už pokročila a v nejbližších dvou hodinách nám stejně do Oder nic nejede, balíme všech pět švestek a tři gumáky a pádíme směrem, kde tuším řeku.
Dva muži zvaní Špilda sjíždí jez 
Směr toku řeky se dá určit poměrně snadno. Vyvolíme si klacíček, který vrhneme do vodního živlu, a když nechce plout žádným směrem, děláme rukou vlnky ve směru, který nám vyhovuje.
Podle směru, kterým pluje klacíček už pak snadno určíme, jak ta řeka vlastně teče.
Večerní oheň u řeky má tu nevýhodu, že komáři ví, kterým směrem letět. Když ale ohníček trochu čoudí, kousat nás přiletí jenom ti nejotrlejší. Buřty opečené ne zrovna všechny přesně podle pokynů Doc. Pipka skvěle doplní moučník v podobě kynutých knedlí s borůvkama.
Na noc si ze strachu před nenadálou noční záplavou ustýlám na dně gumáku a ještě chvilku se snažíme vlastním zpěvem přehlušit zvuky, které vydává diskotéka v nedalekém Suchdole. Olina nám navrhuje, že kdyby se někomu namočil spacák, tak má v tom svojem ještě dost místa. To tak leda za trest. Zavádíme pohrůžku: „Nezlob, nebo půjdeš k Olině do spacáku!“
Po krátkém ranním boji se konečně rozdělujeme do tří přítomných lodí – Špilda pojede s Drsnou (nyní něžnou) O., Adam s Angel a já si do lodi vezmu želvu Žofii a Petru s tím, že zatím nevím, komu přiřknu roli příďové paňácy. Po krátkém výcviku nováčků na suchu jsme připraveni vyrazit, ale … Na přání Drsné O., že prý to tak správní vodáci dělají, odrážíme až po desáté hodině.
Řeka je ochotná téct jenom na mělčinách, kde stejně musí aspoň půl posádky vystoupit, aby loď byla bezpečně převedena přes nástrahy mělké vody. Na jednom takovém místě vlivem vlastní nemotornosti Petra vypadává prvé ze člunu. Olina nás povzbuzuje ke spěchu, že prý hospoda čeká.
Cestou dál objevuje Petra zralé ostružiny rostoucí z poměrně prudkého břehu. Coby mlsná huba otáčím loď a přirážím přímo pod chutné to ovoce. Petra vystupuje částečně z lodi a s jednou nohou na břehu škube ostružiny do té doby, než pozpátku sletí do lodi a já jsem z ničeho nic po pás ve vodě a vedle mě se ozývá: „Ale ty ostružiny pořád mám!!“
Nevýhodou téhle řeky je, že s sebou vezme veškeré plovoucí svinstvo, které lidi vyprodukujou. Neřád ten pak vytváří napříč řekou místy až deset metrů dlouhá smetiště, kterými odmítáme proplouvat, a tak to raději vezmeme kousek po břehu. Jinak je to paráda. Stromy sklánějí své větve až k vodní hladině a holky tvrdí, že to je úplně jako v pravěku s tím, že tu chybí jenom dinosauři.
Všude lítá plno ptáků a všechny určujeme jako sýkorku. Sice tvrdím, že ten velký bílý pták s dlouhým zobákem je nejspíš havran, ale jsem přehlasován, je to sýkorka. Než se dostanem do Studénky, Petra nás stihne ještě jednou převrátit ve vrbičkách a ani Angel s Adamem neuniknou osudu a chytají loď zrádně je vyklopivší.
Muž zvaný Břéťa hraje na kytaru
Ráno balí Adam a Angel loď a opouští nás cestou, na jejímž konci je spása v podobě nádraží. Osiřelí se pouštíme po proudu dál až do Ostravy. Cestu teď už nepřerušují ani tak smetiště jako spíš četné splavy, které se musí přenášet.
Olina navádí Petru ke vzpouře a opalování na lodi, leč Petra uvědoměle tento návrh zamítá. Na březích se podivuhodnou rychlostí množí rybáři a tak není těžké zjistit, kde to vlastně jsme.
Třeba kolem Polanky jsme pluli skoro dvě hodiny, než jsme se dostali k mostu přes řeku a tím i k cíli naší cesty. Balíme lodě a děkujeme sluníčku, že nás (s výjimkou noci) po celou dobu neopustilo.
Dojmy z právě uplynulého víkendu nám kazily jen vzpomínky na četná smetiště uprostřed řeky.
Ještě poslední fotku na mostě a pak už mažeme na autobus domů.
Rosťa Břéťa Popek