Liščí camp, Modrej camp, Puchejř, Yukon, Britská Kolumbie a jiná místa (Petr Bruml Donath)
9.1.2012Liščí camp, Modrej camp, Puchejř, Yukon, Britská Kolumbie a jiná místa
Petr Bruml Donath
Jó kamaráde, Kanada … Ty hory, ty lesy a louky, ty jezera! Vysněná a nepředstavitelná země. To je jiný kafe než nějaké Beskydy !
Toho jsem se hodně bál, před tou velkou cestou do vysněné Kanady. Bál jsem se, že to bude konec, že to bude vrchol mého vandrování.
A taky to tak začalo. Pocit maximální svobody, čtyři kluci urvaní z řetězu, jedno auto a více než měsíc času před náma . Jiní lidé – barevní, jinak oblečení, všechno nějak moc velké. Když jsme projížděli Seatlem, to bylo pořád : „Hele podívej támhle ten náklaďák, pane jo ! A tam, to je asi mrakodrap ! Fotoaparáty nezahálely. Jen Luck se při té podívané trochu nudil. Půlrok pobytu za velkou louží udělal své. A pomalu začínala příroda …
To opravdu nejsou Beskydy. Je to jako obrovské moře proti náprstku s vodou. Ale co to ? Po několika týdnech se z nadpřirozena stává samozřejmost. Z pocitu „To snad není ani pravda“ se stává pocit „vždyť je to úplně normální“. Co naplat, člověk si bohužel zvykne i na tu krásu. Ovšem ten příjemný pocit volnosti a pěkna kolem zůstal. A my jsme si ho plnými doušky vychutnávali jako v těch Beskydech. Jako v těch Beskydech.
Jako v těch … V kom to není, nic neuvidí. A nepomůže mu ani ta krásná Kanada. Vychutnej si, příteli, padající list, který kámoš podzim tak pěkně vybarvil a poslal na zem. Všechny padající listy na světě jsou stejné, jen se pořádně podívat. Z cesty do Kanady se najednou stal jeden z pěkných vandrů, které jsme už tolikrát prožívali a ještě tolikrát prožijem. Vždyť i ten večerní oheň tam hoří stejně jako u nás.
V jednom motorestu na Yukonu jsme potkali moc sympatického Indiána. Je to k nevíře, ale pracoval nějakou dobu v Českém Těšíně a měl rád Nohavicu.
A ten říkal : „Kluci, ty vaše Beskydy jsou moc pěkné hory.“ A nikdo z nás neřekl ani slovo.
