Stezka mluví, naslouchej… (Radim Sojka Ptáček)
7.1.2012Stezka mluví naslouchej …
Radim Sojka Ptáček
Po nějaké době zase venku ve čtverko, s nejlepšíma pardama, jako kdysi…
Tentokrát ukrajujem kiláky ze štreky přes Strážovské vrchy a loučíme se s podzimem. Šlapem mimo značky a hledáme neobjevené. Moc toho nenamluvíme, ale okolo je stejně slyšet spoustu šepotu a různých hlásků. To si zrovna pobrukuje oblíbenou melodii sluníčko, když zlatým štětcem dobarvuje listnáče po okolních kopcích. Rozsedlinou ve skále se rozléhá podivný hukot – „Někdo tady zapomněl vypnout generátor“, povídá někdo z nás, – to o sobě dávají vědět divoké včely. „Ššust, ššust – povídají si naše kanady se spadaným listím o neprošlapaných stezkách. „Duc, duc“, raduje se balvánek z trochy pohybu, když si to skáče několika metrovými skoky do údolí. „Tam dole pozor, pozor, pozor, pozor, …“, vrací se ozvěnou. „Plesk“, hlásí po půlnoci vítězství v mistrovství volného pádu první kapka. „Plesk, plesk“, hlásí dolet na cílovou lajnu našich celt další favoritky.
Veselé praskání ranního ohníčku, mlsně oblizující omlácený kotlík. Gulášek zádumčivě bublá a smutně přemýšlí nad svým dalším osudem. „Mlask“, pochvalují si hlasitě lžíce obsah kotlíku. „Šust“, obnovují kanady konverzaci po ránu s listím. Zurčení potůčku, cvrkot padající vody a vrzání příček starého žebříku vedoucí přes vodopád pod Strážovem. Šeptání větru v korunách stromů, slastné sténání babiček borovic, když jim větrný hřeben uhlazuje jejich střapaté vlasy. Noc v kempu ve skalách pod vrcholem Klaku, brumlání starých strun. „Trápení jsou někde v dáli a kolem je klid“, opakují skály melodii písničky.
Cinkot tisíců hvězd zavěšených na špagátku tam někde vysoko- „Cink, cink, už spíte, kluci?“, chtějí si hvězdy poklábosit. Spousta nenápadných hlásků a šeptání, stačí jen naslouchat. „Důdaj, důdaj, důdaj“, zpívají s námi pražce pod vlakem na zpáteční cestě a v pauzách mezi refrény vychvalují kytaru, jak bezvadně šlape.
„Díky pardi za tendle vandr, díky stezko, krásně jsem si s tebou pokecal“.