O trampech a lidech (Milan Belmondo Plch)
7.1.2012O trampech a lidech
Milan Belmondo Plch
Dnešní svět je široce otevřený těm, kteří chtějí slyšet a vidět. Těm, kteří cítí, jejich duše touží poznávat. Poznal jsem cesty s báglem na zádech, v sedle kola, plazení se bahnem jeskyní, šplhání na skály, cesty autobusem i letadlem. Spaní pod širákem, ale i v hotelích. Kouzlo horkého čaje z ešusu po mrazivé lesní noci, ale i chuť dobře vychlazené whisky. Koupání v rybnících nejzapadlejších koutů i na plážích plných lidí. Krásu akordů falešně laděných kytar, koncertů písničkářů plné songů od duše k duši, ale i skříplou dušičku několika tón Vltavy nebo třeba rockové opery. Východy slunce v kopcích, praskající oheň – věčný film. Ale i obdiv k laskavosti a lidské dobrotě filmů opravdových. Radost z několika korun v kapse a velkých cílů před sebou, ale i štěstí z daleko více korunek a cílů nemenších. Pohodu chvíle bloudění zcela bez cíle i objevování cílů známých.
Co je krásnější – van Goghovy Slunečnice před vlastníma očima, bouřící Rýnské vodopády, moře rozbíjející se pravidelně o útesy, pivo s poctivou pěnou v hospůdce, nebo večerní koupel jen tak? Co je víc? Hrst čerstvě natrhaných borůvek, nebo kaviár? Darovaná skořápka ořechu, nebo drahá elektronika pod stromečkem?
Mnozí z nás vědí přesně, co je víc. Jejich celý svět je tramping. Co je trampské, je dobré. Poznáváním lidí, všech věcí tohoto světa – bílých i černých, radostných i smutných drahých i levných – se dostaneme k poznání věcí špatných a dobrých. I smutné může být dobré, stejně tak i zdarma získané může být špatné.
Nežijeme ve světě trampů, ale ve světě lidí. Naše cesta může být jiná, ale stejně se vždycky budeme potkávat, část cesty běžet společně. A budeme-li tu svou cestičku sami co nejvíc odklánět někam pryč, přestane rozumět světu a on nám.
