10. Tóny cest – BG Styl (Ostrava)
25.12.2011Září 2001 – BG styl
Co nového u BG Stylu?
No, hlavně pár nových písniček, které určitě uslyšíte na některých nejbližších hudebních radovánkách. Právě proto, že jedna z důležitých cest, jak udržet kapelu „dýchající“, vede přes neustálé rozšiřování repertoáru. Tedy alespoň já to tak cítím. (A funguje to.) Složení kapely se naopak naštěstí nezměnilo vůbec, jen Jirka, Méďa i Aleš změnili svá trvalá bydliště. Tvrdí však svorně, že to není kvůli neodbytným fanynkám a tak jim tedy prý nemám co závidět.
Důvod, proč píšu tyto řádky, je ohlédnutí za již loňskou sezónou, načichlou vůní koncertů, festivalů, přátel a projetých stovek kilometrů. Věřím, že jste na mnoha akcích byli stejně jako my, protože jste minimálně fandové kapely Tempo di vlak a ta letos oprávněně nechyběla téměř nikde, kde se něco šustlo…
Celou báječnou sezónu odstartoval křest našeho prvního CD s názvem Austrálie, spáchaný v květnu v klubu Parník. Pro nás bgstyláky to byl zážitek, na který určitě i po letech vzpomeneme a sentimentální slzu zamáčkneme. Parník pojal na svou palubu okolo 170-ti plujících – skvělých posluchačů a oslava zrodu našeho kulatého „novorozeněte“ proběhla vskutku pohodově.
Dále tu byl Jesenický Nugget, jenž se zdařile přestěhoval do nádherného areálu „Na Miroslavi“ v Lipové Lázni. Báječně (a moc rádi) jsme si zahráli nejen v soutěžním bloku, ba převážně v nočních hodinách, kdy probíhal country bál v naší režii. Opravdu povedená akce a Mirkovi Hrdličkovi i Mlokovi skládám velkou poklonu!
(Tady jen malá změna v kapele: Láďa v téhle době hraje ještě dokonaleji na kytaru a Jirka Mitrych mimo banja stále častěji oprašuje své staré fidle!)
Léto bylo v plném proudu, když jsme zjistili, že jsme si na sebe ušili cílevědomě bič. Tou cílevědomostí a bičem mám na mysli naše dvě úspěšná vítězství v moravských kolech Porty a Moravského vrabce – a tím daný postup do národních finále těchto soutěží. Radost z úspěchu a z vašich hlasů v diváckých soutěžích byla nemalá. Určitě nám pomáháte vyvracet chybný dojem, že bluegrass je na ústupu a bez posluchačské perspektivy. Snad jedinou vadou na kráse byl naprosto shodný termín konání Porty a Zahrady (Plzeň a Náměšť na Hané!). Pozvání přišlo od obou štábů a kdo má potom mít tu drzost říct, že 400 km cestovat odmítá?! Vždyť to celé děláme pro lidi, na nich to stojí a padá, my pro Vás hrát chceme – a tak jsme pendlovali. Výsledek: Zahrada – nádherná atmosféra připomínající dávnou velkou Portu a její Lochotín. Porta – naopak atmosféra malého „mírně roztěkaného“ festivalu (omluvou může být Plzni i deštivá smůla). Ale určitě nelitujeme …slivovičku měli výtečnou!
Festival Strunobranie v Banskej Štiavnici jsme si opět vysloužili vítězstvím na moravském poli a přijetí na slovenské půdě bylo úžasné!
Jedna velká kapitola by mohla být věnována Festivalu na Pomezí, kde jsme před půlnocí zahřívali prkna na pódiu Kamelotu. Atmosféra vrcholila, napětí rostlo, lidičkové byli skvělí…(pak našemu banjistovi Jirkovi v zajetí hudby málem ujel vlak na Šumavu na dovolenou a z pódia prchal, jako by banjo ukrad). Opět výborná akce v režii Mloka a jeho party.
A hráli jsme dál…. Western na Bílé, Folk Country festival ve FM, Mohelnický dostavník, Starý dobrý western na Bystřičce,…
Ale nic nekončí! I podzim má svá kouzla – 6.10. JamGrass v Jindř.Hradci, 10.10. v Praze společný koncert s kapelou Sunny Side a 13.10. pořad „Tóny cest“ s kapelou Tempo di vlak .
V prosinci jsme sobě i našim přátelům posluchačům udělali radost koncertem v ostravském Parník, kde jsme 5 dní před Vánocemi společně strávili báječný večer ve skvělé atmosféře i náladě. Vždy je to příjemné hrát pro plné hlediště a v Parníku se sešli opravdu lidičkové skvělé krevní skupiny, což znamenalo atmosféru naprosto senzační. Prostě konec roku jak se patří důstojný…
Vše další se dočtete na našich www stránkách. Ahoj a stavte se někdy!
Čenda
Kontakt: 0608-816606
bgstyl@bgstyl.cz www.bgstyl.cz
Střípky z prázdnin Tempo di vlak
Stejně jako většina z vás, jsme i my prožívali radosti dlouhých teplých dní letních měsíců. Plahočili jsme se po horách, večer sedávali u oranžových ohňů, placatili se u vody, sjížděli jsme divoké řeky, leželi na vyhřátých kobercích trávy, skotačili na loukách a mezi tím vším jsme jezdili s basou a kytarami po různých koutech naší zelené lipové zemičky.
První prázdninový víkend jsme vydýchali městský vzduch na výročním ohni T.O.Žlutý kvítek, který byl jako vždy, skvělý a občasný deštík nás neměl šanci rozházet.
Tři dny na to, jsme se vydali na čtyřdenní maratón, přes Velkou Bystřici u Olomouce, kde se konala výborně připravená „Bystřická předzahrada“ na „Zahradu“ v Náměšti na Hané, odkud jsme přejeli do Plzně na Portu, z které jsme se ještě ve čtyři hodiny ráno vrátili zpátky do Náměště na další hraní na Zahradě, tentokrát u kapličky. Přesto, že ty čtyři dny byli velmi náročné a spánku bylo hodně málo, v duši zůstala spousta zážitků ze setkání se zajímavými lidmi, novými i starými kamarády a to všechno přece stojí za těch pár probdělých nocí.
Festival na Pomezí, konaný následující víkend byl neméně zajímavý a po našem vystoupení na krásném dřevěném folklórním pódiu v areálu Matice slezské v Dolní Lomné, jsme nástroje ze svých rukou pustily až se svítáním, kdy plamen ohně, u kterého jsme celou dlouhou noc hráli, začal ztrácet svou jasnou barvu.
Za dva dny už jsme zase házeli do auta stany, spacáky, lodě, basu , kytary a spousty dalších potřebných i méně potřebných věcí a včetně našich dětí si to namířili na Šumavu. Týden chození po kopcích, sjíždění Vltavy, návštěv různých hospůdek (celý dobu nás totiž neopustil bratříček déšť) a zámků jsme zakončili v rodišti Jana Žižky, tedy v Trocnově, na příjemném festiválku „Jihočeské zpívání“ pořádané třeboňskou kapelou Rybníkáři.
Pak konečně nastali muzikantské prázdniny a my odložili drahé kytary a do starejch obalů nasoukali letité španělky, do strarejch batohů spacák a kus špeku a vydali se na toulky slovenskem….
Konec lenošivejm dnům udělalo hraní na „Bohumínských léto-kruzích“ a poslední prázdninový festival „Mohelnický dostavník“, kterému lze vytknout snad jen to počasí, ale to bohužel nikdo ovlivnit nemůže.
Nezbývá už tedy nic jiného než zavřít tu těžkou knihu s nadpisem Prázdniny 2001 a otevřít novou s bílými listy a popsat ji stejně příjemnými zážitky
Cowboy
U Tempa di vlak
Slunce už ztrácí svou sílu a barví přírodu do zlatova – začíná babí léto, pro nás trampy asi nejhezčí období roku. Léto se nezadržitelně chýlí ke svému konci a přesto máme dneska teprve první letní Tóny cest. Září je pro všechny spíš takové synonymum pro návrat do školy, návrat k povinnostem všedních dnů, po těch dvou volných slunečných měsících prázdnin. Stejně tak i my se vracíme na prkna našeho kulturního domu, abychom spolu s vámi prožili dalších deset pokračování Tónů cest. Doufám, že jste přes prázdniny nezapomněli všechny písničky, které jsme vás v průběhu loňského školního roku učili, a že si je dnes spolu všechny zazpíváme a pokud jsou mezi námi i „prvňáčci“,určitě budou dnes pilně poslouchat, ať už třeba za měsíc můžou zpívat s námi.
Cowboy