Sté Tóny Tempa zněly v Akordu (Lucy, 12.11.2010, www.folktime.cz)
9.12.2011
Pokud se vám jeví nadpis lehce zmateným, vysvětlím. Název Tóny cest nese cyklus hudebních večerů pořádaný ostravskou trampskou kapelou Tempo di vlak. Nápad vznikl před deseti lety a kapela si každý měsíc, vyjma letních prázdnin, zvala zajímavé hosty z trampsko- folkovo-countryového rybníčku. Před pěti lety okolnosti vynutily přesun z původního kulturního domu Gama na Fifejdách do prostor zařízení příznačně pojmenovaného Akord.
Letošní 15. říjen patřil stému pokračování této příjemné akcičky.
Večer obvykle začínají domácí Tempáci, příjemnou tradicí je i možnost vstupu zdarma, pokud dotyčný přinese „pekáč buchet“ – neboli jakýkoli zákusek v množství větším než malém.
Domácí výtvory pak o přestávce slouží jako občerstvení všem návštěvníkům. Občas k tomu přibude i nějaké to promítání a povídání z cest. No, a nesmí chybět host – těch se vystřídalo už 65, někteří jednou, jiní vícekrát, jména známá jen místně i celorepublikové hvězdy. Marod, Trempo di šlak a podobná kamarádská recesistická uskupení, z krajů blízkých třeba Sluníčko, Dobrá poloha, Celtic Cross, Křeni a z opačných koutů republiky zas Pavlína Jíšová, Nezmaři, Pacifik… Opravdu si každý za ta léta mohl vybrat.
A jak probíhaly Tóny jubilejní? Význačný večer přinesl hosty hned dva. Zahájil „téměř domácí“ BG Styl, nejčastěji se vyskytující mezi zvanými. Završil tak tucet účinkování a to zasluhuje ocenění – na scénu byl přinesen první z mnoha oslavných dortů. Předtím ovšem zazněly tradiční bluegrassové pecky a na jednu z nich, Kentucky Girl, nafasovali „hostky“ – dámskou část hostitelské kapely. Přídavkem si střihli k velkému pobavení a radosti muzikantů i posluchačů tempácký Zlatý déšť v bluegrassovém hávu.
Poté Libor Čenda Cenek odložil mandolínu, chopil se mikrofonu a své obvyklé moderátorské role, aby uvedl domácí.
Tempo di vlak nabídlo výlet do minulosti, projížděli repertoár od nejstarších písní až k novinkám, vybrali za každý rok jednu. Během vystoupení rozbalili dárek od p. Kuklové a p. Bystroňové – dort v podobě mašinky s pěti vagónky. Dle zpráv z kapely prý nejen vypadal, ale i chutnal výtečně. Navrhli také vylepšení dalších večerů přidáním karaoke show s dobrovolníky z publika.
Prvním dobrovolníkem byl povinně vylosován dvorní kameraman Honza Halas a k protestům, že nemá běžící text, nafasoval papír – nejsem si jistá, že se na něm kýžená slova písně Velké plány opravdu nacházela. Na jeviště se též musel dostavit „ředitel Tónů“, neboli hlavní organizátor Mirek Zajac Duda, který byl odměněn za svou záslužnou činnost dalším z mnoha dortů. Jelikož slavit je potřeba všemi možnými způsoby, překvapení toho večera nebrala konce. Kapela vlastním nákladem vydala upomínkové CD Tóny cest. Všichni účinkující stovky pokračování by se na něj sice nevešli, 26 písniček však tvoří dostatečně reprezentativní výběr hostů a zpříjemní jistě nejeden zimní večer. To vše v rámci oslav nabídnuto za velice symbolických 50 Kč. Později CD bude samozřejmě také k dostání, i když za mírně vyšší cenu. Kapela neopomněla pozdravit písničkou ani dalšího oslavence – kamaráda Franklina z Angoly.
Poslední pauzou k vyvrcholení večera. Na pódiu téměř tma, jen světýlka svíček, tempáci tvoří sbor písni Jen tak dál – na židli sedí s kytarou Vojta Kiďák Tomáško, trampský písničkář, můj z nejmilejších. Krásné zakončení s písničkami starými i novějšími, jakož i veselými historkami, jak už bývá Kiďákovým zvykem. Povídka o návštěvě nočního podniku pobavila stejně, jako básničky Jardy Wykrenta či třeba Depresivní písnička, znějící docela vesele, Kolínská vrchovina (již z nadpisu čiší psina) – vlastně vůbec asi zaznělo těch smutně – krásných, na které jsem bývala zvyklá, méně, zato rozesmívacích se publiku dostalo v hojné míře. Závěrem samozřejmě nechyběl Toulavej, opět s doprovodem kapely.
Oficiální část plynule přešla v jam s nachystaným občerstvením pro tělo i ducha – tempáci dodali chlebíčky, jednohubky, Ryvolovky… Příjemný večer zahřál u srdíčka a všichni už se těšíme na další stovku. Kdo máte zájem, zajděte do Ostravy – Zábřehu. Na Nezmary 10.11. už to zřejmě nevyjde, ale zkuste třeba prosincové předvánoční Tóny s Marien.